Zapomenutý obchod v pražské ulici Ve Smečkách. Jeho minulost je natolik zavátá časem, že se mi dokonce ani nepodařilo nic najít v jinak pestrém internetové pokladnici. Tak tedy jen to, co vylovím z vlastní hlavy.
Jeden z kultovních zesilovačů Transiwatt TW 140 Studio
Chudý trh
Kdo v sedmdesátých a osmdesátých letech toužil po jakž takž kvalitní hudební sestavě, musel mít buď devizové konto a nakupovat v Tuzexu. Tedy aspoň to, co tenhle obchod pro nekorunové klienty nabízel. Nebo si nechat něco přivézt ze západní ciziny, klidně i z východního Japonska. Případně se spokojit s tím, co nabízely nečetné domácí bazary s elektronikou, inzeráty a známí. Kvalitní reprobedny nebo gramofony se na domácích pultech objevovaly zřídka, skvělé teslácké gramofony jako NC 420 nebo 440 a podobné, byly povětšinou vyváženy za tvrdou valutu.
Zesilovače Transiwatt
Třeba samostatné zesilovače, pokud si vzpomínám, nebyly v nabídce domácích výrobců vůbec. A tak přišly chytré české hlavičky na to, že by se daly některé věci vyrábět mimo strukturu elektrotechnického průmyslu. V rámci Svazarmu vznikl Hifi klub. A tam nadšenci na kolenou, manufakturním způsobem, sestavovali přístroje, po kterých srdce vyznavačů kvalitního hudebního přenosu toužilo. Problém byl, že k výsledkům jejich snažení se mohli oficiálně dobrat jen členové Svazarmu, takže to byla jistá obdoba lístkového systému, i když ne za valuty a bony, jako v Tuzexu.
Všechny cesty vedly do Smeček
Takže kdo nebyl členem Svazarmu, byť jen formálním, sháněl potvrzení a měl tak šanci, vystát si pořadník třeba na tehdy suprový zesilovač o celkovém výkonu neuvěřitelných 120 wattů. To už šlapalo. Pokud si vybavuji, vyšel na strašných 3000 nebo 3600 korun československých. Dal se k němu připojit gramofon, magnetofon i tuner - rádio bez zesilovače. Daly se sehnat i opravdu výkonné reprobedny a další vychytávky, jako barevná hudba a podobně.
To vše se dalo, někdy i mimo pořadníky, v takzvaně volné nabídce, koupit právě v ulici Ve Smečkách, kde prodejna Elektronika Hifi klubu Svazarmu sídlila. Taky já jsem si odtud kdysi přinesl domů zesilovač i reproduktory a konečně si užíval zvuk, o jakém se mi do té doby nesnilo. Sice jsem, coby student, obětoval všechny úspory, ale přístroje pak léta sloužily, byť s určitými nedokonalostmi, protože se kontakty uvnitř zanášely prachem a bylo nutné je čas od času profouknout, aby to při zesilování či zeslabování zvuku v bednách nechrastilo.
Nevím, nakolik jsou mé vzpomínky k této možná kultovní prodejně přesné. Kromě vlastní paměti jsem neměl šanci zjistit něco víc. I proto bych byl vděčný, kdyby si někdo také vybavil vlastní zážitky z těchto míst. Můžete klidně psát na pavel.hrabica@metro.cz. Přeji dobrý zvuk.
