Taneční jsou český unikát. Čeká se zase boj o kluky

„Hlavní objem už je naplněný ,“ hlásí aktuální stav Jindřich Hes ze stejnojmenné pražské taneční školy. V Praze tradičně začínají taneční pro středoškoláky o něco později než v regionech a většinou jsou rozdělené do 18 lekcí, které trvají až do března. Mimo Prahu bývá stejný počet tanečních hodin vměstnán jen do 13 lekcí během podzimu.

Historie tanečních Taneční kurzy se v českých zemích pořádají již od roku 1830. Tato tradice přetrvává v České republice, na Slovensku a v Polsku. Částečně také v Rakousku a Německu, kde se ale již nejedná o akce pro širokou veřejnost. Kurzy se vyvíjejí, kromě standardních tanců nabízejí i ty moderní a netradiční, někde u chlapců už ani nepožadují bílé rukavičky. Mezi vyučované tance patří mazurka, polka, valčík, waltz, tango, blues, cha-cha a jive.

Vyrovnat poměr mezi slečnami a mladými pány nebývá lehké. „Chlapci se shání většinou na poslední chvíli. Aby byly stavy vyrovnané, zapojíme někdy vysokoškoláky,“ říká Hes.

O chlapce se dlouhodobě bojuje i cenovým zvýhodněním. Ale zatímco v 90. letech byli chlapci zvýhodněni až o dva tisíce korun, nyní se rozdíl pohybuje v řádu stovek. Cena základního kurzu v Praze se pohybuje okolo 3500 korun. Zájem nepolevuje a stále populárnější jsou i kurzy pro dospělé.

Taneční v Česku jsou světovým unikátem s tradicí sahající až do 19. století. První Klub tanečních mistrů v Království českém vznikl už v roce 1896 a patřil k nejstarším organizacím tanečních mistrů v Evropě. Tato tradice se pak plně etablovala díky prvorepublikovým tanečním mistrům. Podle některých mistrů ovšem masová obliba tuto tradici i poškozuje.

„Tanec vyučuje i mnoho bývalých tanečníků, kteří ovšem často nemají žádné pedagogické schopnosti. Bohužel vydání živnostenského listu není od roku 1991 podmiňováno odpovídajícím tanečním vzděláním a k vydání živnostenského listu pro podnikání ve výuce tance stačí jen tisícikoruna a občanský průkaz. Toto v mnoha případech degraduje práci učitele tance,“ vysvětluje problém prezident Svazu učitelů tance Jiří Plamínek.

Tisíce mladých každý rok absolvují rituál, který je kromě základních tanečních kroků seznamuje se zásadami etikety i oblekem. To má vliv i na oděvní průmysl.

„Taneční nám znatelně pomáhají v prodeji. Je to tradice, kterou kromě Slovenska nikde v takové míře nenajdete. Často bývá první příležitostí k zakoupení společenských šatů či obleku. Stále častěji se setkáváme s tím, že oblek pro chlapce už není jen nutné zlo, ale nechávají si ho šít na míru,“ říká Pavel Koutný mladší ze stejnojmenné rodinné oděvní firmy v Prostějově.

Impulsem pro pořízení obleku na míru i při jeho vyšší pořizovací ceně bývá nejen důraz vzhled, ale i komfort nošení.

Vlněné materiály používané při výrobě obleků na míru jsou prodyšné, dobře absorbují pot a zmačkání se po čase samo vyrovná. Dívky pak podle tanečních mistrů často podceňují obuv, když příliš hledí na krásu, ale opomíjí to, že v botách budou trávit desítky hodin při tanci.