Jak vás napadlo se do takového projektu pustit?
Petr Holeček (PH): My jsme oba z generace, která na Tatře kolem světa vyrostla. Když vyráželi, mně bylo deset let a Márovi dvanáct. Celé mládí nás to doprovázelo, každý měl plakáty, v časopise ABC byly modely. Furt nám v hlavě běželo, že by bylo super se něčeho takového zúčastnit. Po mnoha dalších letech jsem se ocitl v Angole, kde jsem jezdil i s Tatrami do těžko přístupných oblastí. Před deseti lety jsem tam potkal Marka. Už tehdy začala naše expedice nabývat vážnějších obrysů. A když se blížilo třicet let od návratu původní posádky, začali jsme spřádat plány na oživení cesty.
Chcete mimo jiné navázat na nenaplněné plány expedice z let 1987 až 1990? Co to znamená?
Marek Havlíček (MH): Oni třeba natočili seriál, ale jelikož se vrátili až po revoluci, tak ty materiály nikdy nešly do světa. Jedním z pilířů naší výpravy je, že na cestě budeme vzpomínat na původní expedici, aby se na ni nezapomnělo. A až budeme ve druhé polovině projíždět Severní a Jižní Amerikou, tak se naše trasy budou více protínat. Pak tedy budeme nalézat i místa, kudy oni jeli.
Vy máte záběry k dispozici? Nebo aspoň fotografie?
MH: Máme archiv asi deseti tisíc fotografií, které nikdy nebyly zveřejněny. Probrali jsme je a vytřídili. Některé budeme pouštět do světa přes sociální sítě. Další budou uveřejněny v knize posledního žijícího člena z původní expedice Stanislava Synka, kterou připravujeme. V roce 1989 mu vyšla kniha z první poloviny expedice, což byl úsek Evropy, Severní Ameriky a části Střední Ameriky. Po návratu chtěl udělat druhou. Měl ji napsanou, ale nebyl správný čas na vydání. My jsme se rozhodli rukopis, který pan Synek doplnil o další zkušenosti, vzít a vydáme to jako knihu.
Pan Synek vám asi řekl dost věcí o původní expedici. Překvapilo vás něco?
PH: Například to, že to byla nesourodá směska lidí, což se asi moc nevědělo. Vůbec se neznali, byli prostě na výpravu nominováni. Pan Synek byl najat jako tlumočník, což mu řekli v novinářské agentuře. Původně mu sdělili, že je to filmařská expedice na dva roky, pak, když se dozvěděl, o co přesně jde, už seděl v letadle. Pan Synek bude mít sérii přednášek, kde asi zmíní také další věci.
MH: Tehdy se také třeba prezentovalo, že expedice ujela 220 tisíc kilometrů. Já se pak ponořil do map a hodiny jsem studoval trasu. Ptal jsem se pana Synka, jak to bylo doopravdy? Já totiž podobnou trasu jel a nedopočítal jsem se. On říkal, že si psal podrobně počet kilometrů, a přiznal, že ujeli sotva 110 tisíc kilometrů. Spoustu dalších věcí odhalí ta knížka.
Pojede Stanislav Synek aspoň část cesty s vámi?
MH: Přemýšleli jsme o tom, že by třeba čtrnáct dní jel. Určitě mu to nabídneme. Hrozně ho láká Rusko, Sibiř a Mongolsko, takže uvidíme. Ale je mu osmdesát čtyři let.
Někteří obyčejní lidé, kteří vám přispěli, část cesty pojedou. Vědí, co je čeká?
MH: Rozjeli jsme na jaře crowdfundingovou kampaň, kde mohli lidé přispět mimo jiné tím způsobem, že jejich odměna byla právě možnost účasti na výpravě třeba na čtrnáct dnů. Touto formou nás podpořilo asi 65 lidí. Tam jsou už přesně dané termíny, kdy kde budeme, aby si ti lidé mohli udělat čas. Nebudeme je vozit jako cestovka, ale každý bude mít povinnosti jako člen týmu.
Kdo s vámi ještě pojede?
MH: Náš stálý tým bude čítat čtyři až šest osob. Budou tam dva stálí kameramani, řidič, který zároveň umí Tatrovku opravit. Petr s námi bude vždy asi jen dva měsíce v roce. Na cestě budeme mít také spoustu projektů. Třeba seriál zaměřený na děti, abychom mohli natočit, jak děti v různých zemích žijí. Chceme se zaměřit také na ekologii a na klasické pojetí rodiny. Z toho bude vznikat seriál pro sociální sítě a pro YouTube a také pro televizi Prima, která odvysílá každý rok deset dílů. Jeden z lidí ve stálé posádce bude mít na starost tyto projekty. A také s námi vždy bude specialista na danou oblast, který bude umět tamní jazyky a bude nám všem ostatním průvodcem.
S tímhle vozem se vydají Holeček a Havlíček na cestu.
Víte už nyní, že by někde mohl vzniknout problém?
MH: Já mám hranici posunutou. Když po nás někde budou střílet, tak pro mě to bude něco, co už jsem několikrát zažil. Pro ostatní to může být traumatické, ale já jim můžu poskytnout pomoc. Ale volili jsme trasu tak, aby nedošlo k žádnému nebezpečí. Nechceme riskovat, aby se expedice zasekla. Až v poslední etapě, která vede Afrikou, se objevuje třeba Demokratická republika Kongo.
Povezete s sebou nějaký suvenýr připomínající původní expedici?
MH: To je dobrý nápad. Existuje hodně artefaktů z té expedice. Byly různé vlaječky, samolepky, dost těch věcí si vezmeme. Ale konkrétněji jsme o tom nepřemýšleli.
Kde vás fanoušci budou moci při expedici sledovat?
MH: Budeme neustále aktuální na našich sociálních sítích, třeba na facebook.com/tatrakolemsveta2. Kdo chce, ať se stane naším fanouškem.
Kdo vám kromě zmíněných přispěvatelů z řad veřejnosti nejvíce pomáhá? Vždyť rozpočet celé expedice se má pohybovat kolem dvaceti milionů korun.
PH: Třeba auto jsme pořídili díky typu, který nám dal syn řidiče tehdejší expedice, který se jmenuje úplně stejně – Dalibor Petr. Jeho firma nám tedy hodně pomohla.
MH: Už v únoru, kdy jsme ještě neměli ani auto a o expedici nikdo nevěděl, nám řekli zástupci firmy Husky, že nás podpoří, fandí nám a že nám věří.
PH: Firma Molpir dělá nestandardní chladicí aplikace do Tatrovek mimo série. Ozvali se nám, že nám připraví řešení klimatizace na míru, abychom mohli jet ve všech podnebních pásmech.
MH: Další nadšenec dělá zařízení, které z vody získává vodík a ten přidává do systému, který zajišťuje až dvacetiprocentní pokles zplodin a spotřeby. Budeme mít vlastně hybridní pohon. Jeden z miniprojektů totiž bude vymazání naší uhlíkové stopy. Lidé z přírodovědecké fakulty nám spočítali, že kdybychom vysadili dub, který se dožije aspoň sto padesáti let, tak stačí vysadit jeden a půl stromu. Ale jelikož spolupracujeme s ambasádami, tak máme předjednáno, že v každé zemi, kterou projedeme, bychom zasadili památeční strom s cedulkou. Aspoň tam, kde to půjde.
Kolik vás vlastně auto, se kterým pojedete, stálo?
MH: Holá Tatrovka stála milion dvě stě tisíc korun. Na to se dělá nástavba zhruba za tři miliony korun. Budou se na tom dělat další úpravy v řádech stovek tisíc. Celková cena jen za auto bude mezi šesti a sedmi miliony korun, ještě než vyjedeme.
Svým projektem chcete také rozdmýchat v lidech touhu cestovat. Myslíte, že v Češích není?
PH: Lidé jsou zvyklí na tu komfortní cestu, že si koupí nějaký zájezd do Chorvatska. Ale my nejvíce zjistili, když jsme přijeli do nějaké africké země a tam viděli, jak žijí obyčejní tamní lidé. To pak člověka změní a uvědomí si, v jakém ráji tady vlastně žijeme.
MH: Když vidíte v Bangladéši rodinu, která je šťastná, ač nemá vůbec nic, tak si kladu otázku, jak to, že já nejsem šťastný, když mám všechno? Lidé také nemají respekt k dané zemi a kultuře.
Strážce streamu
