Jak cvičení probíhá a co je k němu potřeba?
Když někomu řeknete, že je to cvičení, hned si představí jistý druh aktivity, ale opak je pravdou. Klient v průběhu terapie zůstává zcela pasivní a odevzdaný. K tomu, aby mohl pohodlně a bezpečně ležet na hladině, má na nohou upevněné pásky se suchým zipem, které ho nadlehčují. Zbytek těla podpírá voda a sám terapeut, který současně tělo plynulými pohyby dostává do různých mobilizačních a protahovacích pozic. Klienti si s sebou nosí běžné vybavení jako při návštěvě bazénu, plavky, ručník, mýdlo, přezůvky k bazénu, případně župan.
Jaké svaly a smysly se v těle při cvičení aktivují?
Terapie má pozitivní vliv na pohybový aparát, ale i na duševní a psychické zdraví člověka, což je ovlivněno zejména pobytem v teplé vodě, která má 34 stupňů Celsia. Tělo zanořené do vody je ovlivňováno jejím tlakem a vztlakem, čímž dochází k jeho nadnášení a díky vedeným pohybům také k masáži, která ovlivňuje mnoho tělesných funkcí jako například lymfatický systém sloužící jako čistička odpadu. Tlak vody v okolí hrudníku dokáže stimulovat dýchací svaly a navyšuje se tak vitální kapacita plic. Přibližně po 20 až 25 minutách pobytu v teplé vodě dochází k přirozenému snížení svalového napětí a ovlivnění nervového systému, který je v dnešní době u většiny z nás zatížen zejména stresem.
Jaké účinky to může mít dlouhodobě?
Při pravidelném absolvování se vám zvýší přísun takzvaného hormonu štěstí, endorfinu, protože lidé při terapii zpravidla zažívají skutečné blaho, radost a vděčnost. Dále se snižuje celkové napětí v těle, zmírňují se bolesti a také se případně rychleji hojí a regenerují tkáně po úrazech nebo v důsledku jakéhokoli degenerativního nebo třeba nervosvalového onemocnění.
Jaká je historie terapie a jak dlouho je v Česku?
Watsu terapie vychází z pradávné japonské šiacu masáže, jejíž prvky byly v roce 1980 převedeny do vody americkým vizionářem, básníkem a zen šiacu mistrem Haroldem Dullem. Technika se po více než 35 letech stále vyvíjí a opírá se o západní psychologii a fyzioterapii. V devadesátkách připutovala z USA do západní Evropy a u nás se objevuje teprve po roce 2010, proto tu povědomí o ní není ještě tak rozšířené. Letos jsme se v rámci Sdružení vodních terapeutů zapojili do historicky první celosvětové propagační akce World Watsu Week. Do projektu tu bylo zapojeno přibližně patnáct terapeutů a studentů v několika městech, kde jsme s terapií blíže seznamovali širokou veřejnost formou bezplatných přednášek, workshopů a individuálních terapií, jež využila více než stovka zájemců.
Jak jste se k tomu dostala?
Absolvovala jsem střední ekonomickou školu a následně jsem studovala na Vyšší odborné škole publicistiky a na Pražské psychoterapeutické fakultě, studium jsem z osobních důvodů předčasně ukončila, ale ze zkušeností čerpám dodnes. Nejvíce mě vždy přitahovala práce s lidmi a zájem o fyzické i psychické zdraví člověka, což mě před třinácti lety přivedlo nejprve k psychoterapii doteku a k masážím, které jsem později i několik let vyučovala v certifikované masérské škole. Klíčovým rokem pro mě byl rok 2010, kdy bylo mému tehdy tříletému synovi diagnostikováno závažné svalové onemocnění, což silně navýšilo mé další ambice po vzdělávání v práci s tělem. V té době jsme v rámci hledání pomoci a léku velmi cestovali, z každé země jsem si přivezla novou zkušenost, mezi které patří i watsu terapie, s níž jsem se poprvé setkala v jižní Indii v roce 2011. Po návratu z cest a těsně před ukončením vzdělání certifikovaného watsu terapeuta s mezinárodní platností jsem v roce 2014 se svými přáteli a dnešními kolegy založila vzdělávací středisko a spolek Sdružení vodních terapeutů, ve kterém aktivně spolupracujeme se zahraničními lektory a podporujeme vzdělávání nových terapeutů u nás podle stejně přísných vzdělávacích požadavků platných v USA a ve světě.
Co vás na tom nejvíc baví?
Poslední roky se snažím do terapie zapojit rodiny, které postihl podobný osud, proto nyní v rámci sdružení vznikl také projekt a veřejně oznámená sbírka Watsu pomáhá s transparentním účtem. Myslíme v něm i na rodiče, kteří jsou jsou často opomíjeni a vzhledem k jejich vytížení je potřeba věnovat péči i jim. Watsu pro mě není jen profese, ale i přírodní antidepresivum, které mi pomáhá v boji s osudem a nemocí dítěte.
