Humanoidní roboti ve formě malého človíčka se už po chodbách některých nemocnic pohybují. Neslouží ani k vyšetřování, ani k velkým nebo malým vizitám. Většinou jsou tu jen pro příchozí, například pro vyhledání konkrétního oddělení, zadání do pořadí a další informace.
Lékař nebo jeho ordinace nesmějí být fiktivní
„Zatím neexistuje konkrétní návod, co a jak přes počítač vyšetřovat,“ říká Cyril Mucha, praktický lékař a člen Společnosti všeobecného lékařství České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Telemedicína (více v boxu) zatím nemá třeba oporu v zákonu. Přesto ji lékaři už využívají. „Určitě chci varovat před nejrůznějšími spasiteli, kteří se vyrojí a možná už objevují, tento směr jistě zaujme i podnikatele, kteří ji budou za peníze nabízet,“ říká praktický lékař. Především je nutné rozlišovat například mezi telemedicínskou poradou s lékařem a telemedicínskou konzultací. „Z té druhé musí rozhodně vzniknout zdravotní záznam v kartě pacienta, podobně jako při osobní návštěvě v ordinaci,“ připomíná Mucha.
Konzultaci navíc podle něho musí poskytnout zdravotnické zařízení, ordinace musí existovat, nesmí se jednat jen o nějakou „potulnou praxi“. Lékaři, kteří už pro dálkové „vyšetření“ přes kameru tento druh setkání s pacientem využívají, upozorňují, že to rozhodně není a nesmí být jakýsi koníček, doplňková činnost lékaře po pracovní době, případně prapodivné léčitele.
Plíce na dálku vyšetříte s obtížemi
Prohlídka jen přes webovou kameru zatím pochopitelně u většiny nemocí nepřichází v úvahu. Odborníci proto varují, pokud by takový druh „návštěvy“ někteří lékaři nabízeli, třeba proto, že je to pro pacienta bezpečnější, neboť nemusí fyzicky do čekárny k lékaři, kde může nyní hrozit nákaza. Týká se to například nejrůznějších plicních chorob.
Zkušení pneumologové upozorňují, že hygienické prostředí si v současnosti lékaři v těchto ordinacích hlídají více než stoprocentně. „Vše se neustále dezinfikuje, lidé jsou u lékařů paradoxně ve větším nebezpečí než leckdy v práci,“ připomíná Milan Sova, předseda České aliance proti chronickým respiračním onemocněním. Připomíná, že právě plicní lékařství je, i přes technologický pokrok, oborem, kde je nutné si pacienta poslechnout fonendoskopem. „Takové prvotní vyšetření neuděláme na dálku a stejné je to s kontrolou již diagnostikovaných pacientů,“ uvádí Milan Sova.
Nebezpečí prodlevy
Stejný názor má i Martina Vašáková, předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti a přednostka pneumologické kliniky pražské Thomayerovy nemocnice. „Stanovit diagnózu přes telefon, e-mail nebo video by si žádný z kolegů netroufl. Fyzická přítomnost pacienta v ordinaci je zcela nezbytná,“ zdůrazňuje Vašáková. Také proto, aby nedošlo k časové prodlevě, která je pro včasnou a správnou léčbu naprosto rozhodující.
Současná situace ale rozhodně urychlila oblibu a využívání elektronických receptů, a to i u seniorů, kteří z nepapírové formy měli zpočátku obavy.
„Do telemedicíny můžeme proto řadit také e-recept nebo e-mailovou komunikaci lékaře s pacientem,“ uvádí praktický lékař Cyril Mucha. Pokud praktik použije videohovor, je podle něho vždy výhodou, když se jedná o pacienta, kterého má v evidenci a který k němu běžně dochází na vyšetření.
