Naproti zrcadlovému bludišti na Petříně stojí kostel svatého Vavřince. Ten podle legendy nechal postavit kníže Boleslav. Naschvál na místě, kde bylo dávné rejdiště pohanů. Konkrétně tu byla veliká jáma po lámání kamene a hořel v ní věčný oheň. Celý vrch Petřína koneckonců patřil různým pohanským kněžím a lidem věřícím na dobré i zlé duchy. Dost se tu obětovalo bohům, zrovna v místě, kde dnes stojí zmíněný kostel, stával prý obrovský dub, kde se všechny tyto neřesti odehrávaly.
Podle legendy tu dělníci v roce 991 lámali pískovec pro pražské kostely a rozdělávali oheň, aby jim nebyla zima. Některé prameny hovoří dokonce o metalurgických pecích. No a jelikož to bylo nedaleko obětních míst, zdálo se některým, že se v plamenech objevují postavy. Lidem tehdy ještě moc křesťanství k srdci nepřirostlo a tak začali oheň živit a klaněli se k němu v představě, že je zdraví duše předků. Když se ovšem tohle dozvěděl velký pohanobijec biskup Vojtěch, nechal dub pokácet a oheň rozmetat. Lidé se ale nedali, podle knihy Staré pověsti pražské Adolfa Weniga založili oheň nový a házeli do něj peníze i chléb. Kníže Boleslav se tehdy už opravdu namíchnul, nechtěl trpět takové neřesti vedle Hradu, tak jámu zasypal a na místě nechal vystavět kostel. Zasvěcený natruc Vavřinci, římskému klerikovi, který byl upálen při pronásledování křesťanů římským císařem Valerianem v roce 258.
Kostel svatého Vavřince
Legendy o ohni na Petříně ale nezmizely ani poté. Pohanská víra žila dále a podle legend se velmi často magičtí bohové zjevovali na Petříně v podobě nahodilých ohňů, kde svědci spatřovali vystrašené šklebící se tváře pohanů, se kterými se vypořádával kníže Boleslav. Pověsti o ohních trvajících přibližně dvacet minut žijí dodnes zejména mezi starší generací Pražanů, kteří žijí na Malé Straně. Ostatně, Petřín se zřejmě vůbec nejmenuje podle skály „petrus“ v latině, ale podle slovanského boha Peruna. Kdo zde vyfotí bájný oheň, dostane od deníku Metro odměnu!
