Tento film se každou minutu stává čím dál více znepokojujícím, říká herec M’Barek

„Tenhle film už není tak ztřeštěný jako naše školní komedie, ale je dospělejší a ponechává prostor pro jemnější představení postav. Díky roli táty na mateřské hraju jinak než před tím,“ říká v rozhovoru pro deník Metro osmatřicetiletý M’Barek.

O čem film pojednává?
Sedm přátel pořádá společnou večeři. Znají se už hodně dlouho a vlastně jen chtějí společně strávit příjemný večer. Všechno začíná naprosto nevinně, ale pak jeden z nich přijde s nápadem, ať všichni odloží na celý večer mobily na stůl. Každý příchozí hovor musí být nastaven na hlasitý odposlech, každou příchozí esemesku nebo zprávu na Messengeru musí její příjemce všem nahlas přečíst. Tím mizí veškerá tajemství, nikdo nemůže nic zatajit, protože to zkrátka už nelze ovlivnit.

Ach, ta tajemství Z mobilů se staly černé skříňky našich životů, důvěrní přátelé a deníčky, jimž svěříme úplně všechno. Alespoň ve filmu Téměř dokonalá tajemství, jenž si včera odbyl premiéru v tuzemských kinech. Hrají: Elyas M’Barek, Florian David Fitz, Karoline Herfurth, Frederick Lau a další.

Co se děje dál?
Všechny mobily leží jeden vedle druhého na stole, a kdykoli některý z nich pípne či zazvoní, všichni ztuhnou hrůzou – může to samozřejmě být něco naprosto nevinného, ale možná někdo z přátel skrývá nějaké záhadné tajemství.

Tenhle příběh už byl několikrát zfilmován. V čem je vaše pojetí jiné?
Ano, inspirovali jsme se filmem a divadelní hrou Naprostí cizinci. Předloha má skvělé téma, nechtěli jsme nicméně udělat remake, ale vlastní adaptaci. Myslím, že naše postavy jsou trochu modernější a čekají na ně nové konflikty. Naše verze má čerstvé nápady, jiný konec a hodně důležitá pro nás byla legrace a komediální stránka. Snímek není jenom legrační, přináší silné emoce a sdělení, ale řekl bych, že je to jasně komedie.

Jak děj během sledování graduje?
Tento film se každou minutu stává čím dál více znepokojujícím. Trapné situace se stupňují a v určitém okamžiku si pomyslíte: Prosím, Bože, nenechte svůj mobilní telefon už zvonit! Každý, kdo sedí v kině, může být šťastný a vděčný, že sedí pouze v kině, a ne na téhle báječné večeři s přáteli.

Důležitá je tedy hlavně provázanost postav a jejich mobilů?
Mobil je v současnosti naše černá skříňka, každý v něm má svá kompletní data fotkami počínaje a soukromými zprávami konče. Ty samozřejmě nemusí za každou cenu obsahovat nějaká záhadná tajemství, ale i přesto si myslím, že se v mobilní komunikaci odehrává tolik intimních věcí, které by člověk klidně s někým sdílel, ale s jiným zase ne. O to tady jde především. A domnívám se, že právě takové věci často mohou vést k nedorozuměním a zklamáním. Protože ono to vůbec nemusí být myšleno špatně a vlastně ani nemusí na povrch vyplout tak tragické věci jako v našem filmu.

Zkoušel jste se někdy od svého telefonu odpoutat?
Samozřejmě jsem často přemýšlel o tom, že mobil na nějakou dobu úplně odložím. Zkouším to třeba na dovolené, ale upřímně – je to velmi těžké. Používám telefon nejen pro soukromé hovory a zcela nepodstatné klábosení na WhatsAppu, ale i jako pracovní zařízení. Díky telefonu mailuju, zprávami si udržuju přehled o světě, hodně jsem toho na telefonu přečetl. Nedovedu si vlastně představit, že bych se bez něj například na měsíc obešel.

Hra nakonec některé z postav ve filmu osvobodí. Není to cesta, jak se závislosti na telefonech zbavit?
Mohu jen poradit každému, aby takovou hru nikdy na vlastní kůži neopakoval. Do některých věcí zkrátka druhým nic není. Nebo by o nich prostě neměli vědět. A myslím, že kdyby každý z nás odhalil všechna svá tajemství nebo kdybychom všichni přesně říkali, co si myslíme o druhých, tak by svět byl jedna velká válečná zóna. Takže zcela realisticky: existuje velmi dobrý důvod, proč mají mobilní telefony hesla, bezpečnostní gesta a podobně. A taky myslím, že by lidé podobné hry neměli hrát. 

Recenze: Němečtí Vlastníci hrají na jisto Pokud máte v rukou perfektní scénář, nemůžete u diváků selhat. Tohoto hesla se drželi tvůrci konverzačky Téměř dokonalá tajemství, jež přichází do kin s vlastním pojetím divadelní hry Naprostí cizinci.  Zatímco asi nejznámější italská filmová adaptace tohoto díla z roku 2016 – Naprostí cizinci – pracuje s humornými prvky úsporně, ta německá slibovala i díky účasti tvůrců ztřeštěných komedií „série Fakjů“ odlehčenější pojetí. Došlo na ně? Téměř dokonalá tajemství budou mít v tuzemsku velký komerční úspěch. Zaručí to dvě věci: hlad po nových filmech, který v divácích narostl v době nouzového stavu, a také perfektní scénář. Konverzační divadelní předloha, kvůli níž se děj odehrává z velké části u jednoho stolu, jde totiž neomylně ve šlépějích nedávného tuzemského hitu Vlastníci. K tomu si přidejme fakt, že se trojice snímků Fakjů pane učiteli u českých diváků těší velké oblibě,  a výsledek je jasný. S kvalitami filmu je to ale složitější. Předně musím přiznat, že mám starší italskou verzi látky ve velké oblibě. To, jak se v tomto filmu skupinka přátel během zprvu pohodové večeře postupně prokousává jednou krizovou situací za druhou, považuji za excelentní režisérskou i hereckou práci. Prim zde hrál perfektní scénář, z nějž se rozhodli těžit i tvůrci Téměř dokonalého tajemství. A víte co? Vyplatilo se jim to. Pravda, Němci příběh vykrádají bez velkého přínosu či originality. Kdo tedy viděl jakoukoli z předchozích adaptací, v kině se mnoha nových motivů nedočká. Během filmu se ale jasně ukazuje, jak moc se dá z jasně nastavených mantinelů vymačkat. Zábavná konverzačka hezky ukazuje, jak se může večer i celý zbytek života zvrtnout, když si místo Člověče, nezlob či Flašky zahrajete něco mnohem radikálnějšího. A ty následky nejsou úplně dobré pro nikoho zúčastněného.  Tam kde je nebetyčné pokrytectví hlavních aktérů perfektně dotaženo při finálových scénách italského originálu, aby posléze divákům zamotalo hlavu jakýmsi alternativním rozhřešením, tam šli Němci o krok dál. Přišli s vlastním zakončením filmu, které, ač poměrně banální, přinese většině tuzemských diváků o něco příjemnější náladu i celkový zážitek.  Německé pojetí je celkově odlehčenější a potěší zejména v momentech, kdy přichází s novými dějovými odbočkami. Za ty jsou zodpovědní hlavně herci Elyas M’Barek a Karoline Herfurth, kteří zde tentokrát představují sehraný manželský pár. Zatímco je M’Barekova postava (otec Leo) doma a stará se o děti, Carlotta (Karoline Herfurth) buduje kariéru a je často na služebních cestách. Takže tu máme klasické škorpení, kdo vlastně doma nosí kalhoty. Že je to klišé? Rozhodně ano. Pokud jste ale viděli předlohu, mohu jen naznačovat, že to s nimi na konci snímku dopadne podstatně lépe, než čekáte. Téměř dokonalá tajemství bych doporučil. Nejde o žádnou převratnou ani chytrou filmovou podívanou, na stranu druhou snímek nabízí porci nenáročné zábavy, již si divák užívá téměř až do závěrečných titulků. Před těmi bych chtěl naopak všechny důrazně varovat. Někoho možná baví koukat se na mnoho minut rádoby vtipných zkažených záběrů, já osobně jsem ale zvolil odchod do redakce.  Hodnocení: 60 %