Hasič, zahradník, nádražák. Ale také babička nebo děda. Měří 7,5 centimetru a pomáhá rozvíjet dětskou fantazii. Hračka, se kterou si hrají děti a znají ji i jejich rodiče. To je igráček, který opět zažívá boom. Podívat se na jeho historii je docela milé drama.
Kamarádi modeláři
Dodnes si řada lidí myslí, že igráček je kopií německé figurky playmobil. Jenže tak jednoduché to není. Na začátku bylo přátelství inženýra Jiřího Kaliny s německým designérem Hansem Beckem (1929–2009), který byl označovaný jako otec playmobilu a působil jako šéf vývoje v hračkářském koncernu Geobra Brandstätter. „Kamarádství s Jiřím Kalinou vzniklo na základě jejich společné vášně, oba byli letečtí modeláři a poznali se na závodech ultralehkých letounů. Kalina byl od šedesátých let zaměstnancem Výrobního družstva Igra Praha,“ říká Miroslav Kotík, šéf firmy, která figurku vyrábí dnes.
Už počátkem 60. let spolu diskutovali a řešili miniaturní plastovou figurku, která měla být původně jakýmsi malým robotem a alternativou klasického cínového vojáčka. S prvním návrhem přišel Beck, avšak vzhled figurky byl velmi vzdálen finální podobě playmobilu i igráčka.
Postavičku spolu dále řešili asi šest let, přičemž klíčová role Kaliny spočívala v jeho schopnostech konstruktéra a strojního inženýra, který řešil praktické stránky – třeba to, zda dílky vůbec půjdou vyrobit. V 60. letech totiž byla technologie výroby plastových hraček dost náročná a odkázaná na zručnost obráběčů.
Indián versus ropná krize
Prvotní skici postavičky, které Beck ukázal vedení německého podniku, se nesetkaly s pochopením. A tak na modelářské soutěži v Japonsku nabídl Kalinovi, zda by o výrobu postavičky neměli zájem v jeho Igře. Když se Němci dozvěděli, že Československo vidí v progresivní plastové hračce potenciál, souhlasili.
Jiří Kalina vzpomíná, že první stadium samotné výroby figurky playmobilu (indián, dělník a rytíř) začalo počátkem 70. let. Playmobil byl poprvé představen na veletrhu hraček v Norimberku v roce 1974. Do vývoje přitom zasáhla ropná krize, kdy skokový nárůst cen plastů po roce 1973 načas zcela zhatil úplné uvedení německé figurky na trh. Zvažovala se dokonce možnost nahrazení plastu jiným materiálem – dřevem, což Beck odmítl.
Kalinovi se v té době podařilo vyřešit problém, se kterým se první panáčci playmobilu potýkali. Trpěli rychlým opotřebením ohebného mechanismu, což vedlo k samovolnému sklápění figurky a padání. Kalina se tehdy podílel na úpravě forem přímo v Německu. Těžil přitom z bohatých zkušeností a reputace československých inženýrů, a to nejen v oblasti samotné výroby forem, ale také správného seřizování strojů.
Zedník jde do boje
A tak expanze a celosvětová proslulost konstrukčně již bezchybných postaviček playmobilu začala s uvedením na mezinárodní trh v roce 1976. V témže roce byl už ale připraven i československý igráček, který samozřejmě nasadil socialistické kalibry, nejdříve zedníka, pak příslušníka VB a tesaře. Následoval požárník, výpravčí a kuchař.
Až v roce 1984 přišla první žena – cestovatelka s červeným deštníkem. O nezaměnitelný design se starala návrhářka Igry Marie Pavlíčková-Krejchová, která těžila z předchozích bohatých zkušeností návrhářky panenek. Nejvýraznější odlišností igráčka byla jeho hlava, oproti německé postavičce nejenom znatelně větší, ale také vyráběná odlišnou technologií. Obličej byl tištěn napřímo tampo printem, což mu dodávalo nezaměnitelný výraz.
Zřetelný rozdíl je viditelný také například v řešení paží nebo kalhot. Původní formy na figurky vznikly zcela ruční prací, jelikož nástrojáři v Igře neměli k dispozici žádné pokročilé numerické obráběcí stroje.
Nové zápěstí
Igráček se původně vyráběl v závodu v Mnichovicích u Prahy. Igra postupně uvedla na 50 modelů postavičky v souhrnném nákladu několika milionů. Na počátku 90. let oběma postavičkám vypršela ochrana průmyslového vzoru.
Od té doby si každá hájí své místo na trhu díky své značce a dlouholeté oblibě dětí již po tři generace. Igra figurku vyráběla až do roku 2006, kdy firma zkrachovala. Od roku 2010 vlastní ochrannou známku Igráček včetně původních forem společnost EFKO-Karton z Nového Veselí, která majetek zkrachovalé Igry odkoupila od společnosti All Toys Jaroslava Novozámského.
Ke 150 poděděným formám neexistovala výkresová dokumentace ani technické listy. Na rozdíl od smutných příběhů sešrotovaných forem jiných známých československých hraček se ale nakonec společnosti podařilo igráčka zachránit.
„Velkou technickou úpravu jsme provedli u rukou. Zápěstí jsou zcela nová a igráček jimi může otáčet. Jen formy na nové ruce nás vyšly na 400 tisíc korun,“ vzpomíná Kotík. Při příležitosti 40. výročí vzniku figurky došlo letos ke kompletnímu redesignu všech postav a jejich obalů. Celkem jeho firma vyrobila 168 typů postavičky, přičemž je exportována dětem až do Jižní Ameriky.