Teplota minus 130 stupňů, to je sauna naruby

Kryoterapie Kryocentrum v Praze 4 navštěvují jak děti (od pěti let), tak i lidé v důchodovém věku. Kryoterapie pomáhá lidem od bolesti svalů, po operačních stavech tlumí možnost vzniku zánětu a snižuje otok, při zánětlivých onemocněních kůže zlepší stav onemocnění, při astmatických problémech dochází k zlepšení dýchání a regeneraci hlasivek a sportovcům pomáhá urychlit a zkvalitnit regeneraci.

Během zimy lidé většinou vyhledávají teplo. Zalézt si do sauny nebo do teplé vířivky by chtěl v těchto dnech nejeden z nás. Avšak v Česku se v posledních letech začíná rozšiřovat netradiční druh relaxu, který je spíš pro fajnšmekry. Zvláště teď v zimě. Řeč je o takzvané kryoterapii. Při té se totiž moc neohřejete.

2 fotografie

„Celotělová kryoterapie je krátkodobý pobyt v teplotě minus 130 stupňů, při kterém nedojde ke snížení teploty lidského jádra,“ popisuje proceduru Roman Hrabaň z pražského Kryocentra. Při procedurách, které trvají dvě až čtyři minuty, dochází v lidském těle k tlumení zánětů, otoků, zvyšování hladin hormonů v krvi a posílení imunity.

Léčba mrazem však rozhodně není pro každého. Lidé, kteří mají problémy se srdcem, by raději na terapii chodit neměli. „Před první procedurou kontrolujeme tlak krve. Pokud je vše v pořádku, návštěvník si oblékne speciální kraťasy a ponožky a odchází k poláriu, tedy k zařízení pro celotělovou kryoterapii,“ popisuje Hrabaň. Než vše začne, je návštěvník seznámen s průběhem procedury a jsou mu zapůjčeny ochranné pomůcky – rukavice, rouška, čelenka a izolační obuv.

Závěr kryoterapie je také trochu makačka. „Po proceduře je potřeba se zahřát pořádným pohybem v tělocvičně, který trvá nejméně osm minut,“ popisuje závěr procedury Hrabaň.

O dost teplejší relaxování čeká na návštěvníky pivních lázní, které jsou v poslední době čím dál více oblíbené. Málokdo o nich ví, že vlastně vůbec nejsou jen o zlatavém alkoholickém moku.

„Klienti po příchodu dostanou malý předkrm, aby měli něco malého v žaludku. Poté následuje aromaterapie, každý pak dostane peelingové rukavice pro vlastní peeling celého těla, do ruky krygl kvasnicového piva, a aby nebyla nuda, pustíme audio program tajné jogínské techniky,“ popisuje průběh wellness Tomáš Kupčík z Rožnovských pivních lázní.

Samozřejmostí procedury je i koupel v pivu. Návštěvníci lázní si vlezou do horkého černého piva s vysokým obsahem pivovarských kvasnic. „Klienti se koupou v pivovarské mladině, která v sobě má vyvařené moravské slady, obsahuje trochu karamelizovaného cukru a hlavně pivovarské kvasnice, které společně se sladem dělají ten zázrak – dodávají pleti hebkost, vyživují ji, omlazují,“ popisuje Kupčík. Po koupeli následuje bezpočet dalších procedur: masáže, kyslíková terapie, parafínový zábal, masáž plosek nohou, rašelinové či bahenní zábaly.

Pivních lázní se prý nemusí bát ani lidé, kteří na pivo moc nejsou. „Z takových klientů se nám paradoxně stávají nejvěrnější zákazníci,“ říká Kupčík.

V pivu se lidé koupali už ve starověku Že má tradice pití piva dlouhé kořeny, jistě nemusíme připomínat. Podobně jsou na tom i pivní lázně. Je pravděpodobné, že si tuto relaxační proceduru lidé dopřávali již během starověku. První zmínky o tom jsou starší než 2000 let. Jak známo, tehdejší pivo se však od toho dnešního velmi lišilo. Například s přidáváním chmele se začalo asi až během 8. století. První písemně dochovanou zmínku o dochucování piva chmelem najdeme až v roce 768 v listině franckého krále Pipina III. Krátkého. Pivní lázně se z lázeňských procedur postupně vytratily. Svůj návrat zažily až v roce 1997 v malém klášterním pivovaru v braniborském Neuzelle. Kombinace malého pivovaru a lázní si poté získává spousty fanoušků nejen v Německu, ale také v sousedním Rakousku, aby se v roce 2006 dostala až k nám.