Belgické vafle, to je národní poklad

Vůně sladkých moučníků pečených mezi dvěma těžkými železy s typickým mřížkováním se line ulicemi belgických malých i velkých měst, Brusel samozřejmě nevyjímaje. Prodávají se všude – v pojízdných stáncích na ulici, v parcích, na nádražích, v kavárnách a bistrech, specializovaných „hladových“ oknech nebo trvanlivě balené v supermarketech. Receptury se obvykle dědí jako veliké rodinné tajemství. Na kvalitu dokonce v Belgii dohlíží Bratrstvo lutyšských vaflí.

Specializuje se na ně i Bruno Grimaldi, majitel sítě Sabruma, který v Bruselu spravuje osm pojízdných prodejen. „V parku Cinquantenaire, kudy proudí turisté i pracovníci evropských institucí, máme tři prodejní vozy. Když je tak pěkný slunečný den bez deště, prodám klidně jen já sám 200 až 300 vaflí,“ prozrazuje Bruno.

3 fotografie

Celý vaflový byznys převzal od svého otce, který firmu založil v polovině osmdesátých let, on sám sladké placky peče více než dvacet roků. Pracuje s již předpřipraveným těstem od vaflového mistra Pegiho, jak svého dodavatele s úctou oslovuje.

„Nedokážu si představit, že bych měl dělat něco jiného. Baví mě to a jednou celou firmu předám svým dětem. Snad je to bude naplňovat také,“ povzdechne si trošku a podává mi teplou, voňavou dobrotu. Nejlepší jsou ty čerstvé, před vámi do zlatova oboustranně pečené a lehce poprášené cukrem. Někteří gurmáni, zejména pak turisté v Bruselu, se nechají zlákat kalorickou bombou v podobě gofrů vrchovatě obložených ovocem, šlehačkou a politých čokoládou. Je docela legrační pozorovat, jak strávníci s tou obrovskou sladkou náloží bojují, nos zabořený do šlehačky a prsty zapatlané čokoládou.

Poradíme, jak udělat dobrou pizzu Pizza

V Belgii se vafle dělí na dva hlavní typy, bruselské a lutyšské. Ty bruselské jsou dlouhé obdélníky připravované z řidšího kynutého těsta – jsou lehké, nadýchané a křupavé, s velkými kapsami. Můžete si je dát jen tak poprášené cukrem nebo bohatě obložené nejrůznějšími ingrediencemi. Lutyšské – zvané gaufres liégeoise, odvozené od jména valonského města Liége (Lutych) a zanesené na seznamu kulturního dědictví Valonsko-bruselské federace – mají okrouhlejší, nepravidelný tvar bez ostrých rohů. Jsou menší, hutnější, sladší, ne tak nadýchané jako bruselské vafle. V podstatě je to hustější těsto na palačinky, do něhož se přidá víc vajec pro žlutou barvu a vepřové sádlo, dodávající patřičný lesk. Nesmí chybět ani skořice a cukrové perličky, které při vysoké teplotě částečně zkaramelizují. Lutyšské vafle se většinou konzumují vlažné a vydají na pořádnou svačinku.

Experimenty s pivem Svůj předobraz mají vafle už v 9. až 10. století, kdy se mezi dvěma těžkými železy spojenými pantem opékaly po obou stranách oplatky často s biblickými výjevy nebo jinými motivy. Středověká vafle byla však mnohem tenčí a většinou na sobě neměla mřížku. Kromě lutyšských a bruselských vaflí se můžete setkat s vlámskými kynutými s máslem, s křupavými vaflemi ve tvaru srdce z německého vévodství Berg, které se zpravidla podávají s třešněmi a šlehačkou, nebo nizozemskými stroopwafel, vypadajícími jako tenké oplatky slepené sladkou sirupovou náplní. Výjimkou nejsou ani slané gofry, podávající se jako příloha k hlavnímu chodu, nebo nejrůznější experimenty třeba z pivního těsta