Tvarůžek, který je navíc jediným českým držitelem prestižní ceny Red Dot Award ve strojírenské kategorii, jakéhosi designérského Oskara, ve více než šedesátileté historii těchto cen, nyní slaví s výtvory svých studentů úspěch na přehlídce designu Designweek. „Poctivě přemýšlet o zákazníkovi. To je cesta, jakou by se měl český design ubírat,“ říká pro Metro Tvarůžek.
Proč jste se pustili právě do radiátorů?
Radiátory jsou velmi zajímavými sochařskými objekty, to se nám určitě při rozvoji výtvarných dovedností dětí hodí. Je na nich také zajímavé to, že můžeme pracovat na designu klasického deskového radiátoru, zároveň se však někteří mohou věnovat designu designového radiátoru a v neposlední řadě hledáme nové funkce radiátoru. Je to totiž sezónní produkt, po zbytek roku nevyužitý. Úlohou studentů je dodat nějaký další smysl existenci radiátoru, například v letních měsících. Studenty tak krásně na tomto tématu učíme, jaká vlastně bude jejich role v průmyslu, respektive jak různý přístup budou možná muset volit v rámci jednoho tématu.
Jaký může mít radiátor smysl mimo sezonu?
Na naše radiátory si můžete v letních měsících sednout, vložit mezi jednotlivé desky, vázičku s květinami a podobně. Kromě toho jsou to objekty s vysokou estetickou hodnotou, což interiér vyžaduje. Posun od těch, které máte zřejmě na mysli, je obrovský.
Je cesta od designového návrhu k realizaci složitá?
Ano. Design totiž není, jak si laická, často však i odborná veřejnost myslí, jen o bezduchém kreslení či modelování. Je to cílevědomá činnost, která, pokud má pomáhat výrobcům a jejich zákazníkům, vyžaduje vysokou odbornost. Navrhování tužkou nebo v počítači, tvoří jen jednu část, která je vložená mezi tu analytickou, o které jsem se ve stručnosti zmiňoval v úvodu a závěrečné supervize konstrukčních prací a výroby prototypu. To znamená, že na počátku spolupráce s klientem definujeme, co je vlastně tím cílem, procházíme všechny možné motivace pro vývoj, který má firma před sebou. Výsledkem je zadání pro vývojový projekt. Pak se v tvůrčí fázi navrhují různé výtvarné koncepty. Vybraný se rozpracovává do detailů a data se postupně přesunují do konstrukčního a technologického úseku výrobce. Ani v ten okamžik však moje úloha v projektu nekončí. Je užitečné být konstruktérům k dispozici pro řešení technických obtíží, které se mohou vyskytnout. Benefitem tak rozsáhlé péče je to, že vyrobený stroj nebo zařízení odpovídá návrhu, který se schválil v 3D vizualizacích a nedošlo k odchylkám od návrhu. To se totiž stává zcela běžně.
Designweek
|
Jaké to je, učit podobný obor?
Snažím se studenty vést podobným způsobem, jakým pracuji sám v praxi. To znamená, že na počátku semestru věnujeme několik týdnů studiu všech souvislostí jednotlivých produktů, jehož designu se budou v poslední fázi semestru věnovat. Do té doby mají vlastně zákaz navrhování. Seznamují se se stávajícími produkty na trhu, definujeme cílové skupiny, vlastnosti produktu a prostředí, ve kterém se používá. Cílem této fáze je, aby studenti věděli, co a proč dělají a také považuji za důležité, aby o všem, co se k výrobku vztahuje, přemýšleli a snažili se odhalit inovační potenciál. Pokud je to možné, přijít i s nějakým vylepšením produktu. Právě to je dnes podle mých zkušeností žádanou kompetencí designéra. Co se samotných témat týče, jsou různá. Je důležité říci, že s kolegou Petrem Fialou studium každého našeho studenta etapizujeme, aby studenti postupně prošli od druhého do pátého ročníku ergonomickými studiemi, menšími přístroji, většími zařízeními. Zároveň se snažíme mixovat různé technologické postupy a materiály. Jedná se primárně o plech a plast.
Se studenty jistě zažíváte zajímavé situace...
Pamatuji si, že to bylo někdy v prosinci a jedna studentka mi řekla: „Pane Tvarůžku, já bych si vzala cílovou skupinu děti od 2 do 4 let.“ Tak jsem si říkal, fajn, je zima, slečna pojede na hory, za dva týdny se vrátí a pak mi u obhajoby řekne, že děti ve dvou letech neumí čísla a dostane áčko. Jenže ona k tomu přistoupila opravdu poctivě, vymyslela si plyšovou hračku – želvu, která pro malé dítě nabízí hned šest úchopů, na bříško vyšila číslovky a vytvořila perfektní edukativní hračku. Navíc se jí podařilo nafotit ji s nějakou malou holčičkou, takže i při hodnocení to působilo velmi samozřejmě. Pro mne bylo tak jako vždy v tento okamžik nejdůležitější to, jak poctivě o svém zákazníkovi a jeho potřebách přemýšlela. Myslím si, že to je cesta, kterou se designéři, pokud chtějí být prospěšní výrobcům a řekněme českému průmyslu, musí ubírat.
Je těžké takto nadchnout studenty či jen získat jejich pozornost?
Jednou jsem se rozhodl udělat workshop na téma budík. Viděl jsem na dětech, jak se nedůvěřivě a nechápavě dívají s mobilem v ruce, o čem to vlastně mluvím. Když jsem jim vysvětlil, že se budeme zabývat každou jednou cílovou skupinou, že budeme hledat nezákazníka a na tabuli jsme najednou měli skupiny jako muž, žena, dítě, senior, hendikepovaní chronicky či akutně, dělník a tak dále, začaly nám vznikat skvělé věci, které v jejich hlavách jen ukotvily smysl designu, kreativity a inovací pro naši společnost.
Vystavovat na Designweeku studentské práce jste chtěl vy, či nápad vzešel od studentů?
Sami studenti se mi někdy o víkendu ozvali a informovali mě o té možnosti. Dali jsme dohromady do nedělní půlnoci texty a fotografie pro přihlášku a poslali pořadatelům. O zaměření naší případné expozice jsme měli od počátku jasno a velice nás potěšilo, že jsme se mohli zúčastnit. Je to naše první zkušenost s tímto festivalem designu.