Vy z Popovic pocházíte?
Ano, narodila jsem se tu a žiji tady celý život.
Kdy přesně jste přišla do pivovaru?
V srpnu 1968.
Až po okupaci?
Ne, několik dní předtím. 21. srpen jsem zažila už jako zaměstnankyně pivovaru. Vzpomínám si, jak přes Popovice projížděly tanky a další technika. Ale do podniku vojáci nepřišli. V okolí však měli nejrůznější tábořiště, vybavuji si, že v nedaleké Kamenici přejeli pána, byl to kadeřník. V září jsem se pak vdávala, kvůli vojákům jsme přijeli na obřad o něco později.
Byla práce kolem piva to, po čem jste toužila?
Já jsem chtěla pracovat v laboratoři. Vystudovala jsem potravinářskou průmyslovku v Praze v Podskalské ulici. Po maturitě jsem ale hned v laboratoři neskončila, protože bych byla přespočetná a tak jsem absolvovala nejrůznější pivovarské profese. Třeba jsem odbavovala náklaďáky s pivem na stáčírně, když jsem byla těhotná, měla jsem na starosti objednávky. Po první mateřské jsem taky dělávala rozbory vody v kotelně. Byla to výborná škola. Už před nástupem do školy jsme byli v pivovaru rok na praxi, když jsem se pak učila na zkoušky, uměla jsem si všechno to, co jsme měli teoreticky v učebnicích, konkrétně představit.
Když jste se pak dostala konečně do vytoužené laboratoře, v čem práce spočívala?
Rozbory hotového piva.
S pomocí přístrojů a přípravků?
Ne, to se dělá zrakem a samozřejmě to obnáší degustaci. K té potřebujete extra degustační zkoušky. Ty se opakují každých pět let.
Je to podobné jako u vína?
Dá se říci, že ano. Posuzujete barvu piva, vůni, škálu chutí, nebo chcete-li barev, od nejsladší po nejvíc hořkou. Postupně se naučíte, jak chutná desítka, jak dvanáctka. Desítku poznáte i podle toho, že je světlejší.
To vám musel asi kdekdo závidět, dát si každý den povinně pivo? Jak taková degustace probíhala?
V devět se sešli mistři, koupil se nějaký neutrální salám na zajedení, houska a každý dostal tři piva.
Kolik jste toho každý den vypila?
Málo. Opravdu to nespočívalo v nadměrném pití, Jo, když jsem chodila do sklepů na rozbory, vždycky tam kluci čekali s nefiltrovaným pivem v tupláku. Ale ani tehdy to nikdo nepřeháněl. To se při téhle práci nedá.
Smějí popovičtí sládci pít konkurenční piva?
Samozřejmě. Když jezdívali po jiných pivovarech, vozívali vzorky. Pro porovnání.
Dokážete posoudit, jak se změnila kvalita piva – od doby, kdy jste nastupovala, po dnešek?
Dřív to mnohem víc kolísalo. Zákazníci nadávali, že někdy je pivo slabé. Záleželo na tom, jak dlouho leželo ve sklepě. Když byla velká poptávka, šlo ze sklepa po třech dnech. Navíc kdysi kvasilo v kádích, dnes v uzavřených tancích. Technologie se hodně proměnila. Dřív ale bylo v pivovaru taky víc dřiny.
Jaký mají lidé ve Velkých Popovicích vztah k pivovaru? Jsou hrdí, že tady je?
My jsme na to rozhodně hrdí, byli a jsme, nevím, jak mladší generace, tam to asi už takové nadšení nebude. Dřív tu pracovali i lidé z jedné rodiny a třeba tři generace najednou – prarodiče, rodiče, vnuci. To už dnes moc není.
Když jste odešla do penze, navázala jste plynule na práci jako průvodkyně. Je to náročné?
Před rokem 1989 sem tam nějaká návštěva přijela, bylo to předem objednané, žádní průvodci tu ale nebyli. Teď je nás třináct, máme informační centrum, ročně tudy projde přes sto tisíc lidí. Máme třeba pohotovosti, kdy musíme být připravení v jednu odpoledne, jestli se někdo ohlásí. Některé prohlídky jsou na objednávku předem, ale i když přijde jediný zájemce, jdeme s ním.
Které národnosti kromě Čechů sem jezdí nejvíc?
V poslední době se tu stavuje hodně Maďarů, jezdí i Poláci. Provádíme v angličtině, němčině, ruštině. Ostatní jazyky dostanou vytištěný text.
Co se návštěvníkům líbí nejvíc?
Kupodivu stáčírna, když tam rachotí lahve na lince. A samozřejmě náš živý kozel, maskot pivovaru.
Kolik jste tu zažila ředitelů a sládků?
Ředitelů sedm nebo osm, dřív tady sídlily i Středočeské pivovary, měli jsme pod sebou patnáct pivovarů ze středních Čech. Sládků? Těch bylo zatím dvanáct.
Nekonečné debaty pijáků piva. Ze které lahve je pivo lepší – z hnědé, nebo zelené?
Z hnědé. Propustí méně slunečního světla. Jenže dnes už na tom tak nezáleží, technologie jsou někde jinde, na barvě tolik nesejde.