„Téma rovnováhy mezi prací a soukromým životem, tedy work-life balance, je už řadu let jedním z manažerských zaklínadel. Vypadá to na první pohled docela rozumně – jenže není. Work-life balance totiž vychází z přesvědčení, že existuje něco jako ‚pracovní‘ a ‚osobní‘ život a že tyto dva životy od sebe navíc mohou být neprodyšně odděleny,“ popisuje kouč Petr Sedláček ze společnosti Nespire.
Myšlenka, že lze striktně oddělit pracovní život od soukromého, je však iluzorní. Jen málo lidí totiž dokáže po příchodu do kanceláře hodit za hlavu všechny starosti ze svého soukromí (a jen zanedbatelná hrstka těch, kteří tuto schopnost deklarují, ji skutečně má). Představte si, že jdete do práce, a doma máte nemocné dítě. Nebo partnera, s nímž jste se nepěkně pohádali. Nebo se vám v práci nedaří nalézt řešení klíčového úkolu. Opravdu takové věci stoprocentně odfiltrujete?
„Termín work-life balance má kořeny v osmdesátých letech minulého století. Myslím, že je načase nahradit jej novým přístupem: work-life integration,“ navrhuje Sedláček. To je koncept, který se na práci nedívá jako na jakousi daň, kterou musíme zaplatit za právo na existenci.
„Vytvořme ve firmách a organizacích příjemné klima, které umožní lidem projevovat svoje přirozené talenty, schopnosti a dovednosti. Prostředí, v němž jsou lidé lidskými bytostmi, nikoli lidskými zdroji,“ vyjmenovává kouč základní kameny nového přístupu. „Vytvářejme kulturu, v níž má spolupráce větší odezvu než konkurence, prostředí, kde manažeři vedou ostatní svým příkladem. Prostředí, jež klade důraz na smysluplnost konkrétních činností i vlastního cíle dané firmy,“ pokračuje.
Podle kouče je důležité vytvářet i podmínky, v nichž muži a ženy přirozeně spolupracují, protože svoje odlišnosti chápou jako výhodu, nikoli jako překážku. „Tohle pochopení žádné praštěné kvóty EU nenahradí,“ glosuje.
V konceptu work-life integration také firemní hodnoty a firemní kultura nejsou nějaká prázdná hesla visící na plakátech, ale jsou součástí každodenního fungování firmy. „To pak přirozeně integruje naše pracovní role do našeho vnitřního světa. V takovém prostředí se spíše aktivně realizujeme, než abychom byli pasivně využíváni,“ je přesvědčený Sedláček.