metro.cz

Mladá krev: Naučit anglicky jsem si zajel do Sydney, říká cestovatel

  7:00
Maturita a rovnou na vysokou. Neláká vás to? Seberte si tedy svých pět švestek a odjeďte třeba na druhou stranu zeměkoule.
Jan Novák v Austrálii | foto: Archiv

Jak se jezdí po Sydney

Doprava je sice v nejrozlehlejším a nejlidnatějším městě v­ Austrálii dražší, ale zato je pohodlnější a zastávky jsou vždycky čisté.

Nejčastěji jezdí lidé  po Sydney vlakometrem.

Vlakometro vás zaveze téměř na různé pláže, například na nejznámější Bondi Beach.

Počáteční investice na roční výlet za kopečky však není zrovna malá – konkrétně do Austrálie musíte mít kvůli vízům zaplacené pojištění na celý rok dopředu i školné. Kdo se toho však nezalekne, rozhodně nebude litovat. S byrokracií navíc mnohdy i­zdarma pomůžou všechny možné agentury, které poradí i s hledáním práce.

"Kdo práci skutečně chce, ten ji určitě sežene. Ale není to pro lidi, kteří se bojí komunikovat," míní jednadvacetiletý Jan Novák, který se přesně takhle sebral a na rok se vypravil do multikulturního Sydney. Práci si našel hned po dvou týdnech.

V Austrálii šanci dostanete

"Když se usmíváte a nebojíte se lidí, každý vám tu šanci dá," říká. Australská metropole s téměř pěti miliony obyvateli mu přirostla k srdci i díky tomu, že lidé, ať už místní anebo cizinci, kteří tam žijí, jsou až neobvykle přátelští. "Kupříkladu se tady nemůže stát, že byste v hospodě seděli u stolu sami dobu delší než pár minut. Během chvíle je u vás někdo, kdo se s vámi začne bavit a přizve vás k sobě," vysvětluje Novák.

Angličtinu se naučíte samovolně

Anglicky sice umíte, ale přeci jen to není ono a bojíte se trapasu? Jednoduše mějte trpělivost a jazyková bariéra se po čase odbourá. Podle Nováka nemá cenu panikařit, že za první dva měsíce si ještě nejste jistí a někdy špatně rozumíte.

"V Austrálii vám každý bez problému všechno zopakuje třeba i čtyřikrát a ještě vám to popřípadě vysvětlí. Kam se na tohle hrabou lekce angličtiny ve škole, tady se prostě učíte samovolně," tvrdí mladý cestovatel.

Autor: Martina Topinková Metro.cz
zpět na článek