Jen zhruba každý dvacátý se v Praze rozhodne, aby byl po smrti pohřben do země. Přesto mají podle hrobníka Františka Michalce na Olšanských hřbitovech práce dost. „Za první republiky bylo čtyřicet pohřbů do země denně, dneska je to dvacet měsíčně. Z hrobníka je teď tak trochu Ferda mravenec,“ vysvětluje muž, který před čtyřiceti lety vyměnil profesi kladenského havíře za hrobnictví.
Místo kopání hrobů podle něj současní hrobníci musí umět všechno, jsou to zahradníci, údržbáři, řidiči, úředníci a někdy i smuteční řečníci. Úsměv u něj vyvolá otázka, jestli k hrobníkům pořád ještě patří neodmyslitelná láhev rumu. „Myslíte, že by se někdo, kdo pije, vytočil s šest metrů dlouhým autem na úzkých hřbitovních cestách?“ odpovídá otázkou. Za komunistů byla podle něj špatně placená práce hrobníka za trest, v posledních letech se to výrazně zlepšilo, ale pro změnu lidé začali šetřit na pohřbech. „Většina pohřbů je dneska bez obřadu,“ dodává.