Bojí se Fantovy kavárny, zatím se zbavil strachu z letiště

Jsou místa, kam Ondřej nevkročí. Třeba v okolí žižkovské "rakety". Proč? Ondřej trpí strachem z velkých prostranství. Dvaatřicetiletý sympaťák, kterého z Olomouce do Prahy zavedla práce, o jedné z dominant metropole říká, že je to "takový velký hajzlík".

Strachu z letišť a letadel se zbavil za 5 let

Co je agorafobie Agorafobie je jednou z úzkostných poruch,  vyznačuje se tím, že člověk má strach z pohybu po veřejných prostranství a to tak, že jeho tělo zachvátí panika. Panickou reakci mohou vyvolat konkrétní situace – například cestování veřejnou dopravou, chůze po ulici, čekání ve frontách. Tělo v takových situacích nejčastěji reaguje tak, že srdce tluče na poplach, dech se zkrátí, svaly jsou napjaté, potí se a má různé potíže s trávicí soustavou.

"Agorafobie mě omezuje, rád totiž cestuji a před odjezdem hodiny zkoumám na internetových mapách, kterým částem města nebo oblastem se mám raději vyhnout," říká Ondřej. Přesto ale žije vcelku spokojeně. Musí si ale pečlivě plánovat, kudy se po městě pohybovat. Chtěl by se jednou podívat do Paříže, ale Eiffelovka je tu nad městem pevně rozkročena. "Se svou agorafobií bojuji. Je třeba se krůček po krůčku přibližovat k místům, které mě děsí. Postupuji vlastně stejně jako ti, kteří se bojí pavouků. Je to ten samý proces. Takhle jsem se zbavil strachu z letišť. Je to ale běh na dlouhou trať, se strachem z nich jsem bojoval přibližně 5 let," říká.

Zato Žižkovská věž to bude jiný oříšek. "Fakt se jí bojím. Už jsem se k ní přiblížil, byl jsem v jedné z ulic, které k ní vedou. Ale prostě to nejde. Stačí, aby vykoukla zpoza domů a už je mi zle. To se pak plazím po domech nebo mě chytají kámoši za ruku," popisuje svoje stavy.

Vítkov, katedrála svatého Víta: Tam mě nedostanete!

Stejné to má i s katedrálou svatého Víta. Ten obří prostor ho tlačí tak, že musí měnit propocené tričko. "Jak se cítím? Zkuste si představit, že plavete vedle potápějícího se Titaniku, ta obří část, která je ještě ve vzduchu, nad hladinou. A děsí mě ta představa, že stejně dlouhé a obří je ta část pode mnou ve vodě," vysvětluje. Ondřeje třeba děsí i majáky nebo antény nebo třeba meteorologické stanice, vyhýbá se také místům pod nuselským mostem nebo Vítkovu. V zahraničí ho "rozebralo" Atomium v Belgii nebo katedrála v Kolíně nad Rýnem.

Naštěstí ho jeho hendikep neomezuje v práci a intenzivně s ním bojuje. "Myslím, že tak dva roky jsem docela dobrej. Mám strach z konkrétních míst, tak uvidíme, určitě se to bude zlepšovat," tvrdí. Za úspěch považuje výstup na Parukářku. A kde to má v Praze rád? "Tohle město miluju, i když mi dává takové ťafky. Mám to rád ve Stromovce, bydlím v Holešovicích, tak to mám do ní kousek. Fajn je třeba Vyšehrad," doplňuje Ondřej.

Co přináší život mezi lidmi? Agorafobie - strach z pohybu po veřejných prostranstvích Demofobie - strach z davu, která člověku brání jít třeba po Václavském náměstí Skoptofobie - neschopnost najíst se mezi lidmi Život v civilizaci komplikují: strach ze špíny (mysofobie) nebo z nemoci (nozofobie).