Hořící keř
|
Neobvyklým činem chtěl Palach vyburcovat veřejnost, která po původním srpnovém vzepětí začala propadat do letargie a smířlivosti s nastupujícím vývojem. V dopise, který zanechal, naléhal na to, aby byly učiněny kroky na záchranu posledních zbytků demokracie.
"Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lid této země následujícím způsobem: Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku...," napsal. Dodnes není zcela zřejmé, byl-li Jan Palach skutečně členem nějaké skupiny, své následovníky, například Jana Zajíce, ale našel.
Rakev doprovázely stovky tisíc lidí
Palachovo sebeobětování, ke kterému se chystal řadu měsíců, zvedlo vlnu odporu, ovšem jen dočasnou. Bezprostředně po jeho činu začali na Václavském náměstí držet mladí lidé protestní hladovku za splnění Palachových požadavků, záhy se k nim připojili další i jinde v zemi. Na Václavském a Staroměstském náměstí se konaly mítinky, na nichž lidé vyjadřovali podporu jeho poselství. Budoucí normalizátoři ve vedení komunistické strany ale naopak hovořili o zneužití Palachova protestu "antisocialistickými silami".
Jan Palach zemřel 19. ledna 1969 ve svých dvaceti letech a jeho pohřeb v Praze o šest dní později se stal velkou manifestací za svobodu a demokracii. Smutečního průvodu Starým Městem se tehdy zúčastnilo na 200 tisíc lidí. Normalizační moc se Palachovu památku snažila všemožně potlačit, jeho čin ale nikdy nebyl zapomenut, ba spíše naopak. Skutek mladého studenta historie z ledna 1969 došel naplnění o 20 let později během "Palachova týdne", který předznamenal konec totalitního režimu v Československu.