metro.cz

Výpadky proudu, budovatelské písně a podzemní paláce. To je metro v KLDR

  13:36
Vykračujete si ráno do fabriky, když tu vás napadne zkrátit si cestu do práce metrem. Setmělým eskalátorem klesáte do jedné z nejhlubších stanic podzemní dráhy na světě a k tomu vám vyhrávají budovatelské písně. Na honosně zdobeném mramorovém nástupišti s mozaikami rolníků a vysokým klenutým stropem si ještě stačíte přečíst vystavený státní deník Rodong Sinmun a za chvíli už se vezete vyřazenými německými vozy za plněním další pětiletky. Taková je realita severokorejského metra.
Metro v Pchjongjangu

Metro v Pchjongjangu | foto: Wikimedia Commons - Gilad Rom

Metro v Pchjongjangu je pro cizince podobnou kuriozitou jako celá KLDR. Jedinou podzemní dráhu komunistického skanzenu byste našli v severokorejské metropoli. Budovat se začala už v roce 1968 a po pěti letech byl zprovozněn její první sedm a půl kilometru dlouhý úsek se šesti stanicemi. Druhou linku soudruzi otevřeli v roce 1978. Po více než čtvrtstoletí od dokončení posledních stanic v roce 1987 tvoří metro v Pchjongjangu oficiálně stále dvojice tras: Hioksin a Čolima. Druhá jmenovaná přitom dostala jméno po okřídleném koni z korejské mytologie, což je v labyrintu severokorejského metra tak trošku rarita. Zatímco všude jinde ve světě je běžné stanice metra pojmenovávat podle míst, kde ústí, v Pchjongjangu názvy velebí nejrůznější komunistické motivy.

Tajné linky pro papaláše

Stanice Yonggwang

Metro v Pchjongjangu

Lístek za hubičku

Stanice Puhung

Metro v Pchjongjangu je jedno z nejlevnějších na světě. I když to je pojem relativní vzhledem k nesmírné chudobě, která v zemi panuje. Lístek na metro stojí v přepočtu přibližně 60 haléřů.

Celá síť metra měří 22,5 kilometru a tvoří ji sedmnáct stanic. Severokorejské metro přitom patří mezi nejhlubší na světě. Celá dráha je kompletně podzemní a stanice se ukrývají 20 až 100 metrů hluboko. Ta nejhlubší se nachází 120 metrů pod zemí. Není proto divu, že mohou fungovat rovněž jako kryty pro civilní obyvatelstvo. Současně se ale čile spekuluje o tom, že podzemní síť ukrývá zázemí pro generální štáb a politickou elitu, která by odtud v případě války řídila celou zemi. Pro komunistické funkcionáře mohou být navíc údajně v záloze zvláštní linky i stanice, to vše jsou ale jen spekulace.

Oficiálně se třetí linka pro veřejnost stále plánuje. Díky ní by mohl v centru Pchjongjangu vzniknout podobný přestupní trojúhelník, jaký známe třeba z Prahy. S ohledem na kolabující hospodářství ale není příliš reálné, že by se metro v nejbližších letech skutečně rozšířilo. Když se soudruzi kupříkladu v roce 1971 snažili prokopat tunel pod řekou Tedong, došlo k neštěstí, při němž zahynula přibližně stovka lidí. Linka nakonec nikdy nebyla prodloužena až za řeku, díky čemuž dosud neexistuje spojení metrem mezi oběma břehy.

V sálu z mramoru s písní na rtu

Interiér severokorejského metra obyvatele bývalého východního bloku ničím nepřekvapí. Snad až na podobizny komunistických vůdců.

Kde se tu vzalo německé graffiti?

Vlaky v severokorejském metru už leccos pamatují.

Od roku 1998 v Pchjongjangu jezdí staré německý vozy. Vlaky metra jsou tak plné německých graffiti. Ne všechny vozy původem z Berlína totiž dostaly nový nátěr. Prostory pro reklamy zase nahradily podobizny severokorejských vůdců z dynastie Kimů a další propaganda.

V kontrastu s bídou každodenní severokorejské reality působí honosné stanice jako malé podzemní paláce. Jednotlivé zastávky jsou od sebe vzdálené průměrně 1500 metrů a klasická ostrovní nástupiště, která připomínají metro v Praze nebo v Moskvě, spojují vždy dva jednokolejné tunely. Na výzdobě výkladní skříně severokorejského inženýrství se přitom nijak nešetřilo. Každá stanice se pyšní síněmi z mramoru i bohatě zdobenými lustry a chybět pochopitelně nemohou ani četné mozaiky, malby a sousoší dělnických hrdinů v duchu socialistického realismu. Do toho navíc vyhrávají cestujícím čekajícím na nástupišti budovatelské písně, které mají povzbudit jejich chuť do práce.

Ačkoli metro v Pchjongjangu sužují časté výpadky proudu a není výjimkou, že se cestuje setmělými vozy, denně prý dokáže severokorejská podzemka přepravit 300 až 700 tisíc lidí. Ve špičce přitom mají zdejší letité vozy původem z Číny a Německa pouze dvouminutové intervaly. Těch několik málo turistů, kteří každoročně navštíví severokorejskou metropoli, se naneštěstí sveze jen částí metra a obvykle zahlédnou jen pár vybraných stanic. Lze se jen dohadovat, zdali je důvodem snaha Pchjongjangu zamezit turistům v kontaktu s běžnými Severokorejci, anebo spíše potřeba ukázat jen ty nejnovější stanice, které mohou působit ve srovnání se zbytek metra výrazně moderněji.

Záchody zdarma a komunistické noviny

Na nástupišti si můžete přečíst vystavený oficiální státní deník.

Stanice Puhung

Zakázaná stanice

Stanice Kwangmyong má být už od roku 1995 zavřená. Důvodem je prý blízké mauzoleum zesnulého vůdce Kim Ir-sena. Takže zde vlaky už bezmála 20 let nezastavují.

V každém případě pro cestování metrem platí v KLDR podobná pravidla jako jinde ve světě. Ve vozech metra se kupříkladu nesmí jíst ani kouřit. Na rozdíl od Prahy se navíc ve stanicích stále pohybují dozorčí nástupiště v uniformách připomínajících vojenské, kteří fungují rovněž jako výpravčí. Ve vstupu do stanice si sice nemůžete každý den vzít čerstvé vydání deníku Metro zdarma, zato si ale na nástupišti můžete přečíst vystavený oficiální list Ústředního výboru Korejské strany práce. V Pchjongjangu se naopak neplatí třeba za toalety, které jsou v jiných podzemních sítích ve světě obvykle za poplatek.

Metro v Pchjongjangu

Jména jednotlivých stanic nereflektují geografickou polohu, ale připomínají nejrůznější socialistické motivy.

Mapa metra v Pchjongjangu

  • Linka Čolima: Rudá hvězda, Soudruh, Triumfální návrat, Jednota, Vítězství, Strážný oheň, Sláva, Revitalizace
  • Linka Hioksin: Renovace, Národní nadace, Zlatá půda, Budování, Obnova, Triumf, Trojí oživení (tři cíle výchovy: znalost, morálka, fyzická zdatnost), Svit, Ráj
    Zdroj: Wikipedia

Smrad se na Můstku line už 33 let. Dopravní podnik si s ním neví rady

I pražské metro má svá neobvyklá tajemství. Jednou z největších záhad je odpudivý zápach ve stanici Můstek.

Autor: Jiří Bigas Metro.cz
zpět na článek