Primátorského křesla jste se ujal nedávno. Myslíte, že je Praha skutečně Městem v pohybu, jak to hlásá jeden z projektů?
Doba se mění a mění se i lidé a jejich smýšlení. Čím dál více lidí se snaží o zdravý životní styl, protože to přináší nejen radost, ale i si tím uvědomují, jak moc je zdraví důležité. Pokud je otázka myšlena na celé město, pak určitě ano.
Co všechno může napomoci ještě většímu rozhýbání Pražanů?
Vždy platilo, že nejlépe funguje příklad… dobré příklady prostě táhnou. To se potvrzuje i na závodu O2 Grand Prix Praha: letošního ročníku se zúčastní rekordních 6 500 běžců!
Metropole se propůjčuje nejméně třikrát ročně velké běžecké oslavě. Čím pro vás osobně závody v centru města jsou?
Pro mne jako primátora jsou tyto akce propagací metropole a stimulem k rozvoji turistiky. Propagací velmi vítanou a velmi efektivní. Nejen sami běžci, ale i jejich rodiny, diváci u televizí a čtenáři novin si při sledování závodu musí všimnout toho, jak je Praha krásná. Pro mne osobně je běh sportovní disciplínou, kterou mám rád, ale přiznám, že sám dávám přednost klasickému tanci.
Je pravda, že jste výborným tanečníkem?
Slovo výborný asi člověk nemá nikdy používat sám o sobě … řeknu to proto jinak. Rád tančím a tanci se nadále věnuji, ačkoliv být v úplné špičce vyžaduje čas, kterého mi nyní na mimopracovní aktivity mnoho nezbývá.
Spousta lidí tvrdí, že Praha je v den velkých závodů jiná. A teď vůbec nejde o uzavřené silnice. Souhlasíte?
Praha má mnoho tváří a atmosféra při závodu je opravdu jedinečná. Soutěživost ve sportu má sklon se přenášet i mimo trať a pocit určité sounáležitosti k masovým akcím prostě patří. Nepochybuji o tom, že i letos pražská atmosféra okouzlí nejen samotné běžce, ale i diváky, kteří se na závod centrem města vypraví.
Co považujete v cíli za důležitější: údaj na časomíře, nebo pocit sám o sobě?
Soutěživost v sobě v různé míře máme všichni, proto je výsledný čas určitě důležitý. Jste-li špičkovým běžcem, bojujete o přední místa a právě nejlepší čas je to, co řešíte nejvíce. Ale dobrý pocit ze závodu nic nenahradí. Můžete mít špatný čas, přesto být vítězem. Protože ne vždy jsou nám okolnosti nakloněny a člověk bojuje mnohdy sám se sebou, což je jedním z nejtěžších bojů, co znám.
Poběží se tradičně za setmění. Podařilo se vám také proběhnout si už někdy noční Prahu?
Setmělými ulicemi Prahy už jsem párkrát běžel – šlo ale o krátkou trať. Ale i takový běh na tramvaj někdy stojí za to.