Všudepřítomná vůně, uklidňující barvy na stěnách a personál kdykoliv po ruce. Žádná depresivní eldéenka. Alzheimer centrum v Průhonicích u Prahy je jedním z pěti zařízení u nás, která se specializují na pobyt lidí s touto zákeřnou chorobou. Další jsou třeba ve středočeské Zlosyni nebo v jihočeském Písku. Tohle je ale největší, má kapacitu 156 lůžek a Metro mělo možnost se do něj podívat.
Nonstop péče a skoro žádná omezení
Co tu asi vnímáte nejvíce, je téměř absolutní svoboda pacientů. Šéf Alzheimer centra Aleš Kulich to ilustruje na jednom z pacientů – bývalém bodyguardovi jistého politika, který přespává na chodbě u výtahu. Stále totiž hlídá. "Lidé, kteří to vidí, se zhrozí, co jsme to proboha zač? Jenže ten klient je daleko šťastnější, že může spát u výtahu tak, jak byl zvyklý. Je to jeho volba. Nerveme ho do pyžama a nepřivazujeme do postele. Neexistuje," říká Aleš Kulich s tím, že pacienti ani nejsou utlumováni prášky, aby byl od nich klid.
Samozřejmě, pokud lidé s alzheimerem mají tendence dělat neuvážené skutky, a nepamatují si třeba, kde jsou, ven ze zařízení se volně nedostanou. Pohyb kdekoliv po budově i na rozlehlých pozemcích ale mají neomezený. A to prakticky v kteroukoliv noční či denní dobu. Na jednoho pacienta tu připadá 0,75 personálu, tedy skoro nakaždého pacienta je jeden ošetřovatel, personál je k dispozici 24 hodin denně. Navíc je rozlišen barevnými tričky. Ošetřovatelé, zdravotníci, ti všichni nosí jiné barvy. Cvičí s pacienty, tancují a zpívají, vyrábějí s nimi keramické výrobky a klienti si zde mohou také dopřát aromatických koupelí. Kulich vypráví, že není ojedinělé, pokud sem rodina přiveze "ležáka" a pacienta se tu po nějaké době podaří rozchodit.
Nejsme zařízením pro boháče, trvá na svém ředitel
Ptáme se Kulicha, jestli zde mohou pacienti popíjet alkohol, nebo kouřit. Ten na podobné dotazy odpovídá protiotázkou: "A jak to máte doma vy? Pravidlo je, dělejte to, co byste dělali doma," říká. A co marihuana, která prý pomáhá zbrzdit postup nemoci? "Naši pacienti ji nekouří, ale mohli by. Nejsou tu ve vězení," připouští ředitel.
Rozlehlehlý komplex původně sloužil jako superdrahý domov pro důchodce. Ve svých nejlepších dobách byl ale zaplněn maximálně ze 40 procent. Potom domov převzala Alzheimercentrum Group a problémy s nedostatkem klientů rozhodně toto zařízení netrápí. Právě naopak. Podle Kulicha jsou všechna jejich zařízení stoprocentně zaplněna. Kdo sem chce dát svého nemocného rodinného přislušníka, musí se obrnit trpělivostí a počkat, dokud některý ze stávajících pacientů neumře.
Pacientům zvedají náladu i zvířata
"Když se lůžko uvolní, voláme lidem, kteří jsou na pořadníku. To trvá dva až šest měsíců," říká Aleš Kulich. A samozřejmě nakusujeme i finanční stránku pobytu v takovém zařízení. Dozvídáme se, že pacienti (či jejich rodinní příslušníci) platí 15 až 24 tisíc měsíčně. To podle toho, kde se zařízení nachází. Například to v Louckém Mlýně v Jihočeském kraji patří k těm levnějším. Kulich připouští, že málo to není. "Když si to ale vezmete, máte za to ubytování, komplet stravu sedm dní v týdnu, veškerou péči, prádelnu a úklid," dodává s tím, že nejsou zařízením pro boháče. Klienti si jen připlácí za pedikuru, kadeřníka nebo třeba za pivo nebo cigarety.
Skvělé je také to, že si sem mohou klienti vzít kus svého domova. Nějaký nábytek, dokonce i domácího mazlíčka. Psů tu pobíhá několik. Na zahrádce si pak pacienti mohou "hrát" s kozami, zvláštním druhem slepic, nebo krmit holuby. A co závěrem? Alzheimera nikomu nepřejeme, ale pokud by ho už někdo měl, bylo by dobré, kdyby konec života strávil právě tady.