Jak jste do toho vlastně spadl?
Od malička se věnuji sportu, hraji fotbal, snažil jsem se dostat co nejvýše. V 16, 17 letech jsem se poprvé dostal do kontaktu s ligovými fotbalisty, a také do kontaktu se sázkami. To byla má první zkušenost. Byl jsem mladý a bez finančního zázemí. Tak jsem to vyzkoušel. Ze začátku mě to ani nějak nebralo, s postupem času jsem si ale začal myslet, že tomu rozumím víc a víc. Stále jsem byl v kontaktu s ligovým fotbalisty, padali nějaké tipy, i oni je dávali, a stále za větší peníze.
Lze tedy říct, že vás k tomu přivedli kolegové z fotbalu?
Neříkám, že mě k tomu přivedli, ale spíš jaksi namotivovali. Chtěl jsem si to vyzkoušet. Byl tam jeden fotbalista, zrovna jsme se vraceli po zápase domů, on rozbalil tikety a vyhrál patnáct tisíc. Něco takového bylo pro sedmnáctiletého kluka dost lákavé. Že jsem zvolil tuto variantu hazardu bylo i tím, že jsem zrovna nemusel vysedávat v nějaké zakouřené herně a ničit si oči z blikajících automatů.
Na jakých částkách jste začínal?
Vzhledem k tomu, že jsem neměl dost peněz, tak do sta korun. Potom se to začalo navyšovat. S časem, když už jsem pracoval, šlo to i do tisíců. V závěrečné fázi vsadíte třeba i sto tisíc.
Přišly i nějaké úspěchy?
Ze začátku byly a to člověka ještě více namotivuje. Chtěl by dosáhnout toho maxima, ale čím více vyhraje, tím více pak i prohraje. V jeden moment jsem vyhrál i třičtvrtě milionu. Zaplatil jsem dluhy, které jsem měl a hned do toho zase spadl.
Co bylo dál?
Pak jsem šel na vojnu, založil rodinu, odstěhoval se z Prahy a myslel si, že to bude klidnější, že se to zastaví. Bohužel, do manželství jsem vstupoval s dluhem od rodičů, kteří mě do té doby dotovali. Pro mě tedy byla volba jít znova sázet, abych jim dluh splatil. Pak jsme se nastěhovali do bytu, kde jsem měl splácet jeho vybavení, takže jsem byl pořád prakticky v dluzích.
Kolik jste dlužil?
Ten dluh stále je asi ještě dlouho dobu bude. Teď jsem na milionu a půl. Stálo mě to dvě rodiny, dvě děti, které teď žijí někde jinde a vídám je jen sporadicky.
Kdy jste si začal uvědomovat, že sázením sklouzáváte do závislosti?
Vlastně už v roce 2007 jsem z toho léčil v Bohnicích u primáře Nešpora. Bohužel má zkušenost byla taková, že tam většina pacientů byla závislá na drogách, na alkoholu, nebo na automatech. Mě ale přijde, že toto je jiný druh závislosti. Ačkoliv jsem gambler, abstinuji, a závislost není na mě vidět. Jsem samozřejmě vystresovaný, ale jinak že jsem hráč na sobě navenek nedávám znát. Třeba u drog, alkoholu, nebo i těch automatů, tam je to jiné. Pobyl jsem tam asi dva měsíce, a myslím si, že se léčba minula účinkem.
To byl tedy váš jediný pokus se z toho vyléčit?
Ano, ačkoliv rodina chtěla, aby tam šel znova a na delší dobu. Já to ale nepovažoval za efektivní. Snažil jsem se vydělávat peníze, což se mi i dařilo, na druhou stranu jsem je zase prohrával. Ale musím říct, že jsem neprohrával své peníze.
Čí tedy?
Abych ochránil svou rodinu, tedy spíše, aby nic nepoznala, tak peníze, které jsem vyhrál nebo získal v práci, jsem jí je odevzdal. Peníze na hraní jsem si ale půjčoval jinde. V tom je ten problém, že mám napůjčováno peněz od mnoha lidí.
Myslíte, že vaše rodina k vám byla dost tolerantní, nebo vás odepsala příliš rychle?
Například můj bratr mě odepsal hodně rychle, ale ani se mu nedivím. Ono je nebezpečné být v kontaktu se mnou, aby kvůli mým dluhům třeba rodiče nepřišli o barák, aby k nim někdo nepřišel a nevyhrožoval. Rodiče se mi snažili pomoci, vím že je to dost trápí, ale snažím se z toho dostat sám. Teď mám hlášený pobyt na úřadě a momentálně přebývám, jak se dá. Pracuji přes noc, přes den se snažím sportovat.
Ještě k vaší rodině. Vaše závislost měla za následek i konec manželství...
Ukončila mé první manželství a také druhý vztah s přítelkyní, se kterou mám také dítě. Nešlo ale jen o ty dluhy, ale i to, že jsem těm lidem lhal a vymýšlel si. Abych uchránil je, i sám sebe.
Čím jste to kamufloval?
Vždy jsem jim tvrdil, že nehraji. Pak také peníze na hraní jsem sháněl někde jinde, než z výplaty, aby nic nepoznali. Nakonec ale vždy přišlo něco z jiné strany a dříve, než jsem je stihl ochránit. Přiznání je potom těžké, a následky ještě těžší.
Co vše jste vyzkoušel za práce?
Problémem je, že nemohu pracovat tam, kde jsou peníze v hotovosti. Protože jak je mám v ruce, myšlenka je hned taková, že člověk chce vyhrát, aby vše zaplatil. Nejdříve jsem pracoval ve spediční firmě, kde se peníze točily neskutečným způsobem. Také jsem dělal taxikáře, což je také problém. Teď dělám ve firmě, jezdím s kolegou, který se stará o finance, takže v tomto směru je to aspoň nějak ošéfované.
Že vám dává peníze na příděl?
To ne, dává mi celou výplatu, ale on hlídá kasu.
Označujete se za abstinující gamblera, co vlastně prožíváte, když jdete kolem nějaké sázkové kanceláře?
Víte, mám ještě spoustu kamarádů, kteří mi chtějí pomoci, kteří ještě se mnou vydrželi, ale sami sází. To mi vadí, a vadí mi i to, když po mě chtějí – a nevím, jestli z legrace, abych jim dával tipy. Co mi vadí ale nejvíce, je ta všudepřítomná propagace sázení. Stát na tom sice vydělává spousty peněz, což je sice fajn, ale na druhou stranu se pak lidé i díky tomu dopouštějí trestných činů. Když chtějí omezovat hazard, automaty, kasína rulety, tak by měli regulovat i toto.
Kdy naposledy jste si vsadil?
Naposledy letos v lednu. To jsem se právě stěhoval od rodičů, a naštěstí nějaké peníze jsem vyhrál. Zase jsem zaplatil nějaké dluhy, našel jsem si podnájem, s podmínkou, že přestanu hrát, se ke mně vrátila přítelkyně. Ale zase přišly exekuce, a to se dá jen těžko zvládnout.
Nevidíte tedy jiný způsob, jak se dluhů zbavit, než přes sázení?
To jsem se zprvu domníval. Ale myšlenka je jedna věc, a zvládnutí celé té situace, druhá. Tvrdím, že se dá připravit na pár zápasů, že si je jeden může vytipovat, a dá se na tom vydělávat. Takových lidí ale je minimum. Já ale chci najít jiný způsob. Kontaktoval jsem jednoho člověka, který má také problém s hraním, akorát že na ruletě, a který nedávno vydal autobiografickou knihu. Vlastní takovou knihu také chystám. To by mi mohlo pomoci. Ale hlavně se chci vrátit ke své druhé rodině, která je pro mě tou motivací, abych nehrál.
A zkoušíte i sám lobbovat za omezení sportovního hazardu?
Chci se právě spojit s tím člověkem, který vydal svou knihu, a má už také organizaci proti hazardu, a chtěl bych se k nim připojit. Uvidíme, až se sejdeme, jestli to bude pro obě strany nějakým přínosem. Oni sice jdou tou cestou proti ruletám a automatům. Myslím si, že je třeba upozorňovat i na to sportovní sázení. Teď bylo mistrovství světa, při kterém se jenom u nás prosázelo jeden a půl miliardy. Na to bych chtěl upozornit, je mi nepříjemné, jak se ty sázkové kanceláře tady rozrůstají. Problém je i ten, že co jsem viděl, i děti jsi jdou vsadit. Limit je sice osmnáct let, ale většinou to nikdo nekontroluje, nebo si to umějí zařídit. I ta mládež v tom vidí rychlý výdělek.
Dá se podle vás z této závislosti úplně dostat?
Nedá. Závislosti se člověk nezbaví, musí se s ní nějak naučit žít.