Rozhovor: Po Praze jezdím v kachně, řídí se jako letadlo, říká Mardoša

Jak se stalo, že jste se stal fanouškem „kachních“ citroënů?
Velice snadno. Sledováním svých oblíbených francouzských komedií! Kachna hraje v mnoha z nich důležitou roli. Nebo alespoň tvoří zajímavé křoví.

Kde jste byl se svou kachnou naposledy?
Naposledy to bylo jen menší popojíždění po Praze a blízkém okolí. Jezdím s ní často na zkoušky – zkušebnu máme kousek za Prahou. Většinou nabírám i kluky. Jet s kachnou je zábavnější! Kdysi jsme s Guitonem, tak se moje kachna
jmenuje, a s mou ženou Bárkou byli ve Francii. Naším cílem byla také četnická stanice v Saint-Tropez.

Co vás na kachně uchvátilo, co vás nejvíce baví?
Kromě nadčasového ošklivého - krásného, záleží na vkusu a úhlu pohledu, designu jsou to především její jízdní vlastnosti. Ne nadarmo mi jeden kachnař říkal, že kachna se neřídí, ale pilotuje. Což není proto, že by „lítala“ tak šílenou rychlostí, ale že pocit z jízdy je bližší letu či plavbě než jízdě po silnici. A v neposlední řadě má kachna velké množství geniálně jednoduchých technických „vychytávek“, které mě nepřestávají fascinovat. A má v sobě spoustu poezie. Možná i prózy...

Máte ještě nějaké auto, které byste si rád pořídil?
Citroën DS, který měl Fantomas. To je jedno z designově nejpovedenějších aut, jaké znám. Jen dost drahé.

Kvák v Praze Spanilá jízda se chystá v sobotu z Břevnova do Štěpánské k Francouzskému institutu, kde je i výstava o kachnách. Veteráni vyrazí v 9 hodin a dorazí v 10.30 hodin. Akce se zúčastní třicítka vozů, převážně kachen, ale i jejich nejrůznějších podob a dalších citroënů starších třiceti let. Přijedou i nové modely této značky. Ve Francouzském instututu se do 30. listopadu koná výstava, která slavné kachny představuje. Můžete ji navštívit zdarma. Patronem výstavy se stal hrdý majitel kachny Mardoša z hudební skupiny Tata Bojs. „Kachna je o tolik víc než jen auto! Je to způsob života, radost na kolečkách a v neposlední řadě umělecké dílo! Proto se nedivím, že oslovuje jak umělce, které inspiruje k tvorbě, tak i neumětely jako já, kterým ke štěstí stačí zírat. Tudíž být patronem (naštěstí nikoli slepým) takové výstavy, je pro mě čest i radost v jednom,“ uvádí ke svému patronství Mardoša.