Po dnes již zesnulém Pacovi de Lucía či dalším kytaristovi Tomatitovi tak Prahu navštíví další hvězda současného flamenka, které v posledních letech zažívá rozkvět a získává na popularitě i v zahraničí, daleko od své kolébky, jižní Andalusie.
Flamenco absorbuje vlivy mnoha kultur
V Praze však tentokrát místo magického zvuku kytar zazní ženský, emocemi nabitý hlas. Před sto lety těžko představitelná věc, právě tehdy totiž flamenco zažívalo úpadek. Historie tohoto lidového umění jižního Španělska, jež vyjadřuje ty nejniternější emoce, které si Středoevropan občas jen stěží dokáže představit, sahá až do doby starých Féničanů. Klamná je tak domněnka, u mnohých klišé, že jde o ryze cikánské umění.
Flamenco absorbuje vlivy mnoha kultur – Řeků (řecké malby znázorňují nástroje podobné kastanětám a tanečníky v pozicích a se zdviženými pažemi, tak jak jsme zvyklí u flamenkových tanečníků dnes), Římanů, výrazně arabské kultury. Když v 15. století přicházejí do Španělska Cikáni, přispívají do této pestré mozaiky i svým dílem, podstatné však je, že toto lidové umění konzervují. Po znovudobytí Pyrenejského poloostrova křesťany by se řada původních hudebních prvků bez nich nenávratně vytratila. Až do 19. století je flamenco rodinnou záležitostí, pak ale jeho interpreti začínají vystupovat veřejně a následně se flamenco profesionalizuje. Dnes se flamenku nevěnují samozřejmě jen Cikáni, ale i bílá část populace, takzvaní payos, mezi které patřil i děd i otec Estrelly Morente. „Chci vám předvést autentické flamenco, které vychází z duše a srdce,“ říká zpěvačka, jež poskytla Metru rozhovor.
Rozhovor: Flamenco mám pod kůží, říká Estrella Morente
S flamenkem jste spjatá od dětství. Přemýšlela jste vůbec někdy, že byste se vydala mimo rodinnou tradici?
Narodila jsem se, abych byla zpěvačkou flamenka. Jako dítě jsem snila o řadě věcí, ale můj osud je předurčený, navždy spjatý s flamenkem. Flamenco mám pod kůží, jsem Andalusanka až do morku kosti. Flamenkem předávám své emoce, žiju svůj život.
Bavíme-li se o emocích, zažíváte stejné, když vystupujete doma, jako když vystupujete v zahraničí?
Cítím se součástí své rodné země v nejhlubším slova smyslu, miluju ji i s chybami, které má, pokud tedy nějaké jsou. Měla jsem štěstí, že jsem se narodila v tak historické zemi, jako Andalusie je, kde se mísí západní kultury s východními, kudy prošly různorodé civilizace. Narodila jsem se v Granadě, kde stojí Alhambra a kde i budoucí generace budou pociťovat, dokud nebude konec světa, historii na každém svém kroku. Jsem hrdá, že mohu vozit flamenco po světě a pokorně, zároveň i s nadšením předávat všechno, co jsem v Andalusii poznala.
Kdybyste měla popsat flamenco jedním slovem. Jaké by to bylo?
Óle je slovo, které vám vychází ze srdce, je to cit, který tryská z flamenka do vesmíru. Óle je slovo, které charakterizuje flamenco, je to kouzlo, je to husí kůže, naděje ze soužení.
S Andalusií je spjatá i korida. A váš manžel je toreador. Nebojíte se o něho?
Můj manžel je toreador, umělec, milovník kultury a přírody, tvůrce snů a já mám to štěstí žít blízko něho. Mám velký strach, když vím, že se utká s divokým býkem, ale věřím, že svou práci umí dobře, že je dobrý toreador a citlivý umělec.