Co vás za tu dobu asi nejvíce potěšilo?
Spousta věcí každý den. Člověk se musí umět radovat z maličkostí všedního dne. Že se člověk dobře nají, dobře vyspí, je s přáteli nebo s lidmi, které má rád, je hezké počasí... Takže umět se radovat z těchto věcí, to je důležité.
A co naopak zklamalo?
Zklamání snad žádné nebylo. Nemám pocit nějakého zklamání, naštěstí ne.
Jak vypadá váš běžný den?
Pokud chodím do ordinace, je to dvakrát až třikrát týdně, tak ráno vstávám kolem sedmé, vypravuji děti do školy. Od osmi ordinuji, většinou do nějakých čtyř hodin. A pak záleží, co potom. Někdy vezu děti na jejich kroužky nebo tréninky, někdy mám schůzky s přáteli, s kamarády – někdy z lékařské branže, někdy s politiky, jindy se sousedy. Jsem poměrně dost vytížen. Když je hezky, jdu posekat zahradu, když ošklivo, jdu s kamarády do restaurace na skleničku.
Ptají se vás stále pacienti na váš případ?
Já si myslím, že ten zájem už opadl.
Před časem vám soud vrátil pas, byl jste někde, třeba na dovolené?
Párkrát, spíše pracovně, jsem byl v okolních státech za známými z branže, požádali mě o nějaké konzultace, tak jsem třeba jen na den nebo na dva vyjel na pracovní schůzky. Na dovolenou jsem se ale za ten rok nedostal.
Cítíte, že by se soudní proces v čase vyvíjel ve váš prospěch?
Opakovaně jsme namítali, že tento krajský soud a senát není objektivní z mnoha důvodů. Ty nejsilnější jsou, že opakovaně senát rozhoduje v můj neprospěch a opakovaně to zrušily soudy vyšších instancí, které vytkly tomuto soudu hrubé chyby. Současně jsem s panem soudcem osobně v soudním sporu, protože on umožnil zveřejnění osobních údajů, za což tento soud dostal pokutu, díky čemuž tam probíhá další řízení. Je tam několik důvodů, že tento soud a tento senát nemá šanci rozhodovat objektivně, takže se snažíme, aby někdo to zkoumal a abychom se dostali pod projednávání senátu a soudu, který v té věci má neutrální postoj.