metro.cz

Rozhovor: Nový Havel tu už někde je. Nevíme o něm, ale doba si ho povolá, říká Marhoul

  9:00
Sametová revoluce režiséra, scénáristu, herce Václava Marhoula zastihla v momentě, kdy na Barrandově finišovaly přípravy na nový film Tomáše Vorla, dnes legendární Kouř. Právě na Barrandově, pět dní po 17. listopadu, začala jeho role v příběhu, který zásadně změnil život milionů Čechoslováků. Václav Marhoul se stal šéfem stávkového výboru Filmového studia Barrandov. „Vůbec jsem si nemyslel, že by se bolševik mohl položit,“ říká.
Václav Marhoul | foto: Archiv Václava Marhoula

Slavíme 25 let od pádu komunismu, zkuste shrnout, jak to všechno dnes vidíte, co vás těší a co naopak štve?
Těší mě, že takové ty zcela zásadní demokratické principy stále platí. Svoboda v těch základních mantinelech stále funguje. To je to vůbec nejcennější a připomínám si to pomalu každý den. Štve mě nízká úroveň naší politické kultury, arogance a zhovadilost některých politiků, volební systém, to že někteří lidé mají neuvěřitelně krátkou paměť a bagatelizují zločiny komunismu a tak podobně.

Jak na 17. listopad vzpomínáte? 
Celá ta doba byla prodchnutá obrovským étosem. Empatií, vírou… To na tom bylo skvělé a jsem opravdu jen a jen rád, že jsem to zažil. Já sám jsem do 22. listopadu fungoval v Mánesu mezi výtvarníky a od toho data pak už ve studiích na Barrandově jako šéf stávkového výboru.

Už brzy nastoupí nová generace - do politiky, byznysu. Jak vy sám se díváte na dnešní pětadvacátníky a mladší? Myslíte, že mají zájem a vědí, co se tu v době, kdy se narodili, dělo?
To je otázka, na kterou vůbec není snadná odpověď. Za prvé nelze vůbec paušálně tvrdit, že se mladá generace nic neví a o nic se nezajímá. Potkal jsem mladé lidi, kteří to vším, co dělali a jak mysleli, popírali. A stejně tak jsem potkal mladé lidi, kteří vším, co dělali, jen potvrzovali to, že jejich prioritou je jedno velké nic. Když zůstaneme u té druhé skupiny, pak další logickou otázkou je, kdo za to může. Oni? Nejsem si tím až tak jistý. Beru je spíše jako oběti situace, kdy selhali jejich rodiče, kteří jim nic neřekli, a sami se o nic nezajímají. Netroufám si vůbec říci, která z těch skupin bude hrát prim. To se zkrátka teprve ukáže, včetně těch, kteří budou vstupovat do politiky. Pokud budou mít nějaké zásady, bude to OK. Pokud to ale bude tak, jak jsem viděl onehdy v jednom dokumentárním filmu o budoucích mladých politicích s názvem „Kupředu levá, kupředu pravá“, pak nevím, jestli to ještě dál duševně přežiju. Nabyl jsem totiž dojmu, že mnozí z nich chápou politiku už jenom jako dobrý byznys a rychlovýtah k moci. A peníze a moc, to jsou dvě štětky, co dokážou svést pomalu kohokoli.

Myslíte, že školní výuka o komunismu je v českých školách dostatečná? Ptám se, protože mě překvapilo, že německé školy se jen velmi málo věnují dějinám někdejší komunistické Německé demokratické republiky.
Když selže rodina a potom ještě škola v podobě osnov a nedostatečného či naprosto fádního výkladu bez jakéhokoliv zaujetí, kterého asi jinak nejsou schopni i někteří učitelé díky své politické orientaci z dob minulých, nemůžeme se pak divit ani současnému stavu, kdy jediné, co vede ke projevům hrdosti a vlastenectví bez přívlastků, je poskakování na náměstí ve chvíli, kdy někdo dá někomu nějaký gól. Taktéž o kvalitě výuky o úloze a zvěrstvech nacismu, který je jinak v negativním slova smyslu klíčový pro pochopení dějin 20. století, si dovoluji tvrdit, že je z mého pohledu více než nedostatečná. Vím to, protože mám čtyři děti. 

Jaká jsou podle vás rizika, která by mohla demokracii v Česku ohrozit?
V současnosti je to myslím vyprazdňování hodnot, ztráta obsahu, nálepkování, zjednodušování, pro potřebu ekonomických benefitů bagatelizování lidských práv jako nejdůležitějšího stavebního kamene každé lidské společnosti, dehonestace občanských aktivit a společnosti, hulvátství, bulvární zprávy, bezbřehý konzum vydávaný za smysl života, minimum společenské poptávky po morálce a v neposlední řadě pak hlavně všeobecná letargie společnosti, která už zkrátka principu, že politika je služba veřejnosti, nevěří. Budoucnost? Nejvíc se bojím toho, že všeobecná frustrace dosáhne nakonec takové míry, že podkope základy demokracie, že povede k nárůstu jevů jako nacionalismus a šovinismus, které přivedou na scénu další a nové populistické führery a vůdce stalinského typu, kteří budou mít na všechno recept, od každých dveří klíče a lidi přesvědčí, že všechny problémy vyřeší z úterka na středu. Jenže se naštěstí vždycky zároveň najdou idealisté, ti pragmaticky smýšlející technokrati a autokrati, vysmívaní snílci a vizionáři, kteří se nikdy nepřestanou svým osobním příkladem snažit o nápravu a o změnu.

Jaký máte názor na KSČM. Měli být komunisté zakázáni?
Naši komunisté, a hlavně jejich členská základna, jsou pro mě jsou stále bolševiky starého ražení, jsou lidmi, kteří de facto i nadále vycházejí z postulátů třídního boje a nenávisti a kdyby mohli, s radostí by se začali znovu učit plést katovskou oprátku, na které by pak určitě jinak pověsili i všechny ty, z jejich pohledu renegáty, kteří dnes sedí v jejich vedení. KSČ měla být zakázána hned po listopadu. Dnes je už je pozdě. Každá taková snaha poté vždy ztroskotala, a ztroskotávat případně i bude, na základech takzvané reálpolitiky.

Autor: Marek Peška Metro.cz
zpět na článek