metro.cz

V Austrálii začal s Wing Chun kvůli vízu. Teď toto bojové umění sám učí

  8:00
Dalibor Kuběna trénuje Wing Chun už více než deset let. Na jeho tréninky ve Vysočanech chodí desítky nadšenců. On sám se k tomuto mladému stylu Kung Fu dostal víceméně náhodou. Deník Metro se sedmačtyřicetilého mistra ptal, proč Wing Chun tolik propadl, jak vypadá běžný trénink a co je Wing Chun potírna.
Sifu Dalibor Kuběna a Velmistr Jim Fung. | foto: Archiv Dalibora Kuběny

Jak jste se k Wing Chun dostal?
Před 15 lety při mém pobytu v Austrálii, kdy jsem se shodou náhod dostal do akademie Mistra Jima Funga. Odjel jsem ve svých 32 letech do Austrálie s motivací vyčistit si hlavu a zjistit, co chci dále v životě dělat. Abych mohl v Austrálii oficiálně zůstat déle než na turistické vízum, musel jsem nastoupit do nějaké školy, která mi zajistila studentské vízum a pracovní povolení. Možností bylo samozřejmě více, ale trénovat na plno bojové umění byla ta nejzajímavější varianta. Co mě na tréninku v počátcích lákalo, byla fyzická činnost, jež v sobě měla něco více, než například návštěvy posilovny nebo jiné aktivity zaměřené hlavně na fyzickou stránku člověka.

Proč bych měl každý Wing Chun zkusit?
Já beru Wing Chun jako jednu z cest, jak objevovat sám sebe, jak se zdokonalovat fyzicky i mentálně a jak se cítit stále lépe a lépe i z přibývajícími léty.

Jak vlastně takový trénink Wingu Chun ve Vysočanech vypadá?
Máme dvou a půl hodinové tréninky. Sem tam to někoho svým způsobem vyděsí, ale zkušenost je taková, že abychom se mohli opravdu něčemu věnovat naplno, je třeba být schopen se na činnost plně soustředit. Jelikož se tréninku většinou účastní lidé s denním zaměstnáním, chvíli trvá než si vyčistí hlavu. Na druhou stranu někteří z mých studentů odmítají i po ukončení oficiálního času odejít a pokračuji samostatně. Trénink začínáme rozcvičkou, pak se věnujeme první Wing Chun sestavě. Součástí tréninku je párové cvičení takzvané „lepící ruce“ a trénink technik praktického využití pohybů s Wing Chun sestav pro sebeobranu s důrazem na koordinaci.

Jako tréninky nabízíte „potírnu“ pro veřejnost. Co si pod tím lze představit?
Trénink je zaměřen na trénink technik a aplikací principu v modelových situacích. Na standardním tréninku se tedy příliš nevěnujeme fyzické kondici. Není na to čas. A proto pro ty kteří si mimo doporučeného plavání nebo běhu chtějí i fyzicky zatrénovat máme pravidelné ranní potírny, jež jsou zaměřeny více na fyzickou kondici.

Je Wing Chun více bojové umění, sport nebo typ sebeobrany?
To z velké míry závisí na učiteli a jeho přístupu. Pro mne je Wing Chun umění a já jsem uměleckým dílem, na kterém pracuji a které zdokonaluji, se sportem máme společný pouze fyzický pohyb, soutěžíme hlavně sami se sebou, a sebeobrana nebo spíše schopnost použít optimálně své tělo v případě fyzického napadení je neoddělitelnou součástí schopnosti jej dokonale ovládat.

Proč je Wing Chun tak oblíbené?
To je pro mne téměř filosofická otázka a odpověď zahrnuje můj světonázor. Svět a současná společnost je dekadentní a v oblibě jsou čím dál tím extrémnější sporty a zážitky. Wing Chun fascinuje spoustu lidí, protože sebou nese také něco svým způsobem extrémního - jednoduchost, praktičnost a přímočarost. Ale teprve po čase opravdu zjistíte o čem to je, a to je myslím kouzlo všech bojových umění. Dle mého názoru bojová umění chtějí dělat ti, kteří se rozhodli na sobě pracovat a to ve všech směrech.  

Autor: Marek Hýř Metro.cz
zpět na článek