Děsí vás některé suvenýry nebo atrakce, které bývají turistům prezentovány jako „typical Czech“?
Po pravdě, děsí. Pokud projdu pasáží od Karlova mostu směrem k Národnímu divadlu, nezanechá to ve mně zrovna dojem „typicky českého“. Přitom máme mnoho kvalitních regionálních potravin, výrobků z tradičních materiálů, suvenýrů, které mají hodnotu. Na rozdíl od laciných cetek, které najdeme prodávané často jako „typicky české“. Suvenýry jsou přitom hodně důležité, protože si je postavíte po návratu cesty na psací stůl, dáte jim čestné místo v knihovně nebo jimi obdarujete svoje blízké – suvenýry nepodceňujme, vypovídají o nás hodně.
Jaký je váš cíl pro letošní rok, kolik turistů byste do ČR ráda dostala?
Možná, že očekáváte odpověď, že co nejvíce. Ve skutečnosti je ale spíš než počet turistů důležitý jejich průměrný výdaj a struktura návštěvníků směřujících do České republiky. Nezapomínejme ani na domácí klienty, z nichž řada vydává na svoji domácí dovolenou srovnatelné finanční náklady jako turisté zahraniční, ale jejich výdaje poté primárně směřují do regionální a místní ekonomiky. V tom je domácí individuální klient pro regionální rozvoj turismu nezastupitelný.
Ze zahraničních turistů v ČR tradičně nejvíce utrácejí turisté z Ruska a USA, či z některých asijských zemí, kteří utratí přes čtyři tisíce na osobu a den pobytu. Z hlediska regionálního rozvoje jsou pak důležití turisté z okolních zemí, kteří tvoří významnou část příjmů mimopražských regionů – v tomto pohledu je klíčovou zemí hlavně Německo a Polsko.Za první tři čtvrtletí roku 2014 evidujeme meziroční nárůst počtu zahraničních turistů o necelá tři procenta, takže celý rok by mohl skončit na hodnotě kolem osmi milionů zahraničních turistů ubytovaných v hromadných ubytovacích zařízeních. Pokud by se nám v roce 2015 podařilo udržet tříprocentní tempo růstu, byl by to dobrý výsledek.
Na kterou novou klientelu byste se chtěla zaměřit?
Portfolio našich zdrojových trhů je skutečně početné, takže musíme s rozpočtem, který máme, pečlivě přemýšlet, do kterých trhů a kolik investujeme. Přestože stále asi 70 procent příjezdů představují evropské zdrojové trhy, a určitě i v dalších letech představovat budou, snažíme se zaměřit i na strategicky rostoucí trhy v Asii a Jižní Americe, tedy Čínu, Jižní Koreu a Brazílii. Posílit bych chtěla i aktivity v Japonsku, kde i přes ekonomické a další problémy v minulých letech můžeme počítat s bonitní klientelou, která má navíc k Česku většinou velmi pozitivní vztah.
Máte vy osobně problém s chováním některých národností v Česku, jsou něčím specifičtí, pokud se bavíme o negativním chování?
Negativní chování je často otázkou nejen socio - kulturních odlišností, ale může zde hrát roli i vnímání České republiky jako destinace, kde je vše dovoleno, pokud si to klient zaplatí. Na druhou stranu myslím, že oproti situaci před dvaceti lety, se i vnímání České republiky přece jen zlepšilo a Česká republika není už jen země levné dovolené a levných nákupů pro zahraniční návštěvníky. Ekonomická vrstva, která dnes Českou republiku navštěvuje, se od té ekonomicky motivované v 90. letech hodně liší. Pokud jde o socio - kulturní odlišnosti, jedinou cestou je osvěta a vzájemná tolerance, k níž by měl samotný turismus přispívat, ne se stávat zdrojem konfliktu.
V zahraničních průvodcích nezřídka nechybí varování před českými taxikáři, případně hospodskými - lepší se podle vás jejich pověst?
Stejně jako se v posledních dvaceti letech změnil charakter zahraničních hostů v České republice, se významně zlepšila i nabídka – dlouhodobě určitě k lepšímu, i když ne všechno je ideální. Ale možná jsme k sobě někdy příliš kritičtí, protože nepoctiví podnikatelé existují všude na světě.
Problémem Prahy - která patří k nejčastějším cílům ze všech regionů, je, že bývá neustále rozkopána, doprava se kvůli tomu mění a to zejména v létě, kdy turistů přijíždí nejvíce. Myslíte, že se to někdy změní?
Možná je to spíš dotaz na pražský magistrát nebo Prague City Tourism, ale i přes dopravní a další komplikace, je vidět, že se město mění, opravuje a vylepšuje. Praha je historické město, a jakýkoliv stavební zásah v centru zákonitě vyvolává určité problémy. Vzpomínám si ale v této souvislosti na Berlín před deseti až patnácti lety, který byl s nadsázkou jedno velké staveniště, ale dnes patří k hlavním evropským městským destinacím.
Ještě k Praze. Co zde vnímáte z hlediska turismu jako největší problém?
Nechci opakovat nepoctivé podnikání a záleží, jestli se na to díváte jako klient nebo jako hoteliér či zástupce některé z institucí veřejné správy. Z mého pohledu je to nekoncepční rozvoj turismu v minulosti, a to ve vztahu k rezidentům, zejména v historickém centru města. Pokud vím, Prague City Tourism přichází s novou koncepcí rozvoje turismu, což lze jen uvítat.
V roce 2010 proběhl výzkum zaměřený na evropské cestovatele, jehož součástí byly mimo jiné rozhovory s cizinci v Praze. Z nich vyplývá, že byli při návštěvě Prahy příjemně překvapeni. U turistů ze vzdálenějších zemí obvykle před cestou panují obavy o bezpečnost, úroveň ubytovacích služeb či dopravy, ty jsou však většinou po příjezdu do Prahy rozptýleny. Problém, který zmiňují nejčastěji, je obvykle chování personálu ve službách či jejich jazykové (ne)znalosti. Jako problém turisté také vnímají velmi přeplněné centrum města, díky němuž Praha ztrácí svou pověstnou magičnost.
Jak dostat turisty do dalších regionů? Počítám, že turisté většinou zůstanou v Praze, maximálně ještě zavítají do Českého Krumlova…
Návštěvníci, kteří přijíždějí do České republiky poprvé, obvykle zůstávají pouze v Praze – Praha funguje jako destinace v destinaci, a návštěvníci si vlastně nevybírají Českou republiku, ale přímo Prahu. Svou roli zde hraje i určitá opatrnost s ohledem na naši minulost před rokem 1989 a rezervovanost vůči regionu střední a východní Evropy obecně. Návštěvníci, kteří ale přijíždějí s nepříliš vysokým očekáváním, jsou pak velmi příjemně překvapeni, a pokud se rozhodují pro další cestu do České republiky, „odváží se“ i k cestě mimo Prahu. V první řadě jde tedy o překonání určité psychologické bariéry, že za hranicemi Prahy nic není, není tam bezpečno, setkají se s potížemi s dopravní dostupností a podobně.
Která země si podle vás turisty hýčká, kdo může být pro Česko vzorem?
Z evropských zemí, které mají rozvinutý systém turismu, určitě sousední Rakousko, dále Švýcarsko, ale i Velká Británie a další. Osobně mám ráda jižní Itálii a Sicílii, kde se cítím dobře, a nemusí to být vždy kvůli službám, ale kvůli přístupu a chování místních lidí. Současným vzorem v pohostinnosti jsou asijské země, kde je služba klientovi často v lidech zakódována, aniž by se jí museli lidé např. v hotelích učit ve speciálních kurzech. Ale i Česká republika se v tomto směru v posledních dvaceti letech hodně posunula.