Jubilejní desátý ročník festivalu současných španělských a latinoamerických filmů La Película představí celkem deset španělských filmů, latinoamerická sekce nabídne čtyři snímky a část věnovaná Antoniu Banderasovi pět filmů.
Rozhodně největším lákadlem je argentinský snímek Divoké historky, který vstoupil do české distribuce již v říjnu. Černá komedie skládající se z šesti mistrovsky vystavěných povídek se uchází i o Oscara. Všech šest protagonistů se setká s nespravedlností, které se nemohou v rámci zákonů bránit, a tak jednoduše vezmou spravedlnost do svých rukou. Podtitul filmu „Rupnout nervy mohou každému“ je dosti výmluvný.
Španělé opouštějící zemi kvůli ekonomické krizi
Zajímavým počinem je dokument španělské režisérky Icíary Bollaínové V podivné zemi, jenž se odehrává ve skotském Edinburghu, kde žijí tisíce Španělů, kteří kvůli ekonomické krizi byli nuceni opustit Španělsko. Od začátku ekonomické krize odešlo ze země přes 700 tisíc převážně mladých Španělů. I když řada z nich má vysokoškolské tituly, živí se v zahraničí manuální prací: myjí nádobí, uklízí na hotelích a podobně. Přesto se cítí víc oceňováni za svou práci než ve Španělsku. A všichni se shodují v jednom: ano, jsme novou vlnou emigrantů.
Naopak co se španělským režisérům nepovedlo, jsou například snímky Vyjednavač a 10 tisíc kilometrů. Film Vyjednavač je prostoduchou komedií o vyjednávání o trvalém míru s teroristickou sítí E.T.A. 10 tisíc kilometrů zase mapuje problémy spojené se vztahem na dálku. Ve filmu vystupují jen dvě postavy Sergi a Álex, která odjíždí na roční stáž z Barcelony do L. A. Film se snaží dokázat (jak překvapivé), že vztah přes internet se nemůže vyrovnat skutečnému fyzickému kontaktu s milovanou osobou.
Šťastnou ruku při výběru neměla bohužel dramaturgie festivalu ani u chilského filmu Psí maso, který je pro nechilského diváka velmi těžko uchopitelný. Minulost hlavního hrdiny Alejandra je stejně jako jeho konání (či spíš nekonání) neprůhledná. Dialogů, ze kterých má divák šanci se něco dozvědět, je velmi málo.