Zabalím to a budu se věnovat svému řeznictví za Prahou. Tak Erich Rymarczyk, výčepní ve známé bubenečské nádražce, přemítal mezi štamgasty od doby, kdy loni v srpnu přestaly po 164 letech u jeho hospody stavět vlaky. Lidé jedoucí z práce nebo čekající na vlak tu totiž tvořili polovinu klientely, a ani nikdy předtím tu nebývalo narváno. Po čtrnácti letech, ze strany výčepního, celkem logická ekonomická úvaha.
Možná však přemluven skalními fanoušky nádražky, snad z nostalgie, Rymarczyk se rozhodl ve své hospodě vydržet dál. „Když jsem vydržel přes leden a únor, tak to snad zvládnu. Doufám, že v létě se to trochu rozjede, až se objeví výletníci při procházce,“ slibuje si podsaditý muž. Také to dává smysl, neboť nádražka je na trase do Stromovky. A že to vyučený řezník (tlačenky, řízky, či utopence pro hosty sám vyrábí a nakládá), myslí vážně, tomu nasvědčuje i to, že snad poprvé za jeho vlády se na dveřích hospody objevila otvírací doba: kromě soboty každý den od dvou do půl jedenácté večer. Když se tu ale sejde silná skupina, čas pak nehraje roli. „Občas tu s hosty sedím i do jedné do rána,“ přiznává Erich Rymarczyk.
Má dokonce plán, jak sem dostat více lidí. Každý březnový pátek chce pořádat koncerty. Konkurovat nedalekému Slamníku ale nádražka nejspíš nebude, problém je totiž její prostor, nebo spíš nedostatek prostoru. Kromě chodbičky s výčepem a jedním stolem má jedinou místnost.
Pomohlo by tedy rozšíření o sousední bývalou výpravní budovu. „Je připravena k prodeji a již o ni máme několik zájemců. Informace o nich ale bohužel nemůžeme poskytovat,“ sdělil Metro.cz mluvčí Českých drah Petr Šťáhlavský. Jenže podle Ericha Rymarczyka by celá budova byla na prodej za 18 milionů. „A na to já nemám,“ uzavírá.