Mýty o PrazeNěkteré z pohádek o hlavním městě šíří také nekvalifikovaní průvodci.
|
„Zejména klienti ze zámoří nemají ani ponětí o vzdálenostech v Evropě. Domnívají se, že výlet do Vídně, Salcburku či Berlína by mohli zvládnout tam i zpět za odpoledne. Ideálně poté, co si prohlídnou Prahu,“ kroutí hlavou Vlčková.
Podle průvodkyně Sightseeing Prague Evy Bartuškové je nejrozšířenějším mýtem naše domnělé spojení s Ruskem. Mimoevropští klienti si totiž pletou sovětský blok a Sovětský svaz. „Turisté se mě například ptají, jak se nám žilo za Stalina a co dělala KGB. V tomto mýtu je bohužel ještě podpoří obchody s matrjoškami, kožešinovými čepicemi a existence pražského muzea KGB,“ stěžuje si Bartušková.
Podle Bartuškové se turisté diví také pokrokovosti Čechů či vlivu západní kultury. „Částečně je to tím, že si nás představovali mnohem izolovanější za železnou oponou, než jsme skutečně byli. U Lennonovy zdi se někteří turisté stále diví, že jsme vůbec znali Beatles,“ vysvětluje Bartušková. Cizinci také nechtějí věřit pravosti několik set let starých pražských kostelů a paláců a hledají na nich vliv ruského kulturního okruhu, který je historicky nemožný. Častou perličkou je také jejich podobnost s filmovými a pohádkovými kulisami. „Při pohledu na katedrálu svatého Víta bývá často řeč o škole Harryho Pottera v Bradavicích,“ usmívá se Bartušková.