„Je to setkání, dialog, možnost hovořit s lidmi, vzájemně si sdělit zkušenosti. Víru nelze naordinovat, vnutit ji, lze ale o ní hovořit,“ řekl při představení projektu kardinál Dominik Duka.
„Člověk nemůže žít bez víry, důvěry, věříme vědcům, cestovatelům, ale i umělcům. Ukazují nám věci, které přesahují kapacitu jednoho člověka, nikdo nemá čas a moc se seznámit se vším,“ uvedl Duka.
Doplnil ale, že víra, pokud nemá být fanatickou, musí mít stále i rozumovou složku. „Víra je z hlediska teologického, křesťanského, světlo, které pomůže člověku pochopit souvislosti, jež nejsou na první pohled srozumitelné. Pokud se ale vzdá rozumu, stává se fanatickým nebo jen citovým projevem, stává se neschopným komunikace. To je také smyslem Dnů víry, do nichž se zapojí i nejen ostatní křesťanské církve,“ řekl Duka.
Cígler, David i Olgoj Chorchoj
Dny víry předznamená 29. května celostátní Noc kostelů, která otevírá dveře sakrálních prostor všem návštěvníkům. Počínaje touto nocí najdou lidé v chrámech práce současných umělců.
Projekt Boží umění vznikl ve spolupráci s galerií Dvorak Sec Contemporary. „Pro umělce znamená, že měli možnost hledat v sobě určitou pokoru a brát to jako výzvu. Mohli umístit své umění do kostelů k dílům umělců, jako je třeba Rubens,“ uvedla galeristka Olga Trčková.
V kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad je umístěn veliký neonový nápis Boh je láska slovenského autora Viktora Freša. „Pointa díla je moje vnitřní přesvědčení, hledal jsem jen formu myšlenky z evangelia sv. Jana,“ uvedl autor. V kostele Panny Marie před Týnem má rozměrnou plastiku inspirovanou roztržením chrámové opony Václav Cígler.
Menší forma trnové koruny Jiřího Davida známá z vystavení v Rudolfinu je v kostele sv. Jakuba v Hostivici. V kostele sv. Matěje instalovali Jiří Černický a skupina Olgoj Chorchoj svůj objekt Where are you going, JC? - světelný kříž na kolečkách, který se posouvá a jakoby hledá cestu.
„Umění nám říká, že existuje něco za naším zrakem, co nemohu nahmatat. Většinu věcí nevidíme, ale dokážeme je tušit, potřebujeme k tomu mít určitou pokoru a úctu,“ říká kardinál Duka k projektu Boží umění. „Abychom si také uvědomili, že umění neskončilo v 19. století, že tu bude, pokud tady bude člověk.“