Přední účastníci povstání byli zde popraveni 21. června 1621. Na památku popravených upomíná také 27 křížů vyznačených v dlažbě na chodníku.
Stalo se tak po porážce stavů v bitvě na Bílé hoře v roce 1620, která ukončila českou reformaci 15. a 16. století prosazující v českých zemích zásadu náboženské snášenlivosti a tolerance. Při veřejné čtyřhodinové popravě, kterou řídil kat Jan Mydlář, zemřeli tři čeští pánové, sedm rytířů a 17 měšťanů.
Byli mezi nimi i významní humanisté, například Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Václav Budovec z Budova či lékař Jan Jessenius. Po vojenské porážce a následné popravě vůdců povstání následovalo nastolení habsburského absolutismu, konfiskace majetků, rekatolizace a vypovězení nekatolíků ze země.