S rozvojem průmyslu a kanalizace na počátku 50. let minulého století začala být Vltava nadměrně znečištěná. „Proto upadala obliba tehdejších plováren na Vltavě a Pražené uvažovali o výstavbě umělého koupaliště,“ popisuje okolnosti vzniku Zdeněk Míka, odborný pracovník Muzea hlavního města Prahy.
O stavbě na místě bývalého vápencového lomu magistrát definitivně rozhodl v roce 1955. Dva venkovní bazény a krytá hala měly být původně určeny pouze pro vrcholové sportovce, 28. června však byly zpřístupněny i široké veřejnosti.
Návštěvnost je podle vedení areálu stále velmi vysoká. „Během jednoho roku k nám zavítá zhruba milion lidí a v nejteplejších dnech tu pomalu není k hnutí,“ říká Jan Bezděk, ředitel Plaveckého stadionu Podolí.
Od svého založení se areál žádných velkých změn nedočkal. Podle vedení to ani není třeba, návrh architekta Richarda Podzemného je totiž nadčasovým a vysoce efektivním řešením. Například tribuna ve tvaru vlny slouží jako střecha krytého bazénu a zároveň brání větru vanoucímu od nedaleké Vltavy.
Podstatně se však změnila technologie čištění vody. „Zatímco dříve se chlor přidával ručně, dnes se o vše postará automatika. Chloru je tak méně a navíc vodu čistíme i pomocí nových pískových filtrů,“ popsal technik bazénu Jaroslav Uher. Pálení očí nebo ekzémy z nadměrné dezinfekce by už návštěvníkům neměly hrozit.
Pražským unikátem je už od počátku celoročně vyhřívaný bazén s teplotou 26 stupňů. „Ekonomicky se nám samozřejmě nevyplatí, ale jedná se o tradici, kterou chceme dodržovat. V zimě musí být plavčíci ve střehu, přes páru je totiž na plavce hůře vidět,“ dodal Bezděk.
Mimořádnými návštěvníky stadionu byla v devadesátých letech velšská princezna Diana se svým manželem princem Charlesem. Po neohlášeném příjezdu si šla zaplavat do vnitřního bazénu, který byl v tu chvíli vyhrazen pouze pro sportovce. Byla zřejmě výbornou plavkyní, protože trenérka odhalila vetřelce až ke konci tréninku, kdy ji z bazénu vyhodila. Až ochranka jí vysvětlila, na koho to křičela.