metro.cz

Další 1 fotografie v galerii
Vazební věznice v Ruzyni. | foto: wikimedia.orgMetro.cz

Nynější vazební věznice v Ruzyni funguje už osmdesát let

  13:39
Pražská městská část Ruzyně je známá především díky mezinárodnímu letišti, které na severozápadním okraji metropole vyrostlo krátce před druhou světovou válkou. Protikladem k tomuto symbolu dálek a svobody je nedaleká Vazební věznice Ruzyně, která svému účelu slouží od 1. července 1935. Nedobrovolně tu pobýval například disident a pozdější český prezident Václav Havel.

Zdálky viditelnou dominantou vězeňského areálu v Ruzyni je osmiboká věž s vodojemem na vrcholu. Více než 40 metrů vysoká stavba je připomínkou průmyslové minulosti tohoto místa, kde od začátku 19. století stával jeden z nejstarších cukrovarů v Čechách. Po jeho uzavření v roce 1921 a následném stržení se zachoval pouze cihlový komín, který architekt vězeňského areálu Karel Domanský nápaditě využil jako dřík vodárenské věže. Ta svému účelu sloužila až do začátku devadesátých let.

Výstavba věznice s kapacitou vyšla ve 30. letech minulého století na více než 13 milionů korun. Po dokončení byli do Ruzyně převezeni chovanci zemské donucovací pracovny, sídlící do té doby v Trčkově paláci v Loretánské ulici na Hradčanech.

Lidi štítící se práce tu vedli prací ke spořádanému životu

Takzvaná robotárna představovala zvláštní druh nápravně výchovného zařízení, jehož nedobrovolnými klienty byli „lidé štítící se práce, tuláci a pobudové vedeni prací pod dozorem ke spořádanému životu“. Proto byl součástí ruzyňské věznice také statek s polnostmi a dílny. Nad zhruba dvěma stovkami „káranců“ bdělo zpočátku 18, později 33 dozorců.

Bezprostředně po druhé světové válce, během níž se areál věznice rozšířil o několik hospodářských budov a sklady zeleniny, v Ruzyni pobývali někteří váleční zajatci, kolaboranti a lidé obvinění z válečných zločinů. V roce 1948 přešlo zařízení do vlastnictví státu a jeho tehdejší osazenstvo převezeno do věznice v Pardubicích.

Zařízení se změnilo ve věznici Státní bezpečnosti

Vazební věznice v Ruzyni.

Vazební věznice v Ruzyni.

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let vznikla v Ruzyni věznice Státní bezpečnost (StB), která se od běžných typů věznic odlišovala zvláštním režimem. Sloužit v ní mohli pouze vybraní dozorci a strážní, u nichž byla prověřována morální bezúhonnost, třídní původ a věrnost „věci socialismu“. Právě pro potřeby StB byla v roce 1950 postavena nová šestipodlažní budova, která areálu dala definitivní podobu. Za jejími zdmi se ocitla řada odpůrců komunistického režimu. Kromě Václava Havla to byl například Alexandr Vondra.

Potřebám StB sloužila věznice až do listopadu 1989. Posléze několikrát změnila název a došlo k výměně asi poloviny jejích zaměstnanců. V posledních 25 letech v ní trávil vazbu například pětinásobný vrah Ivan Roubal, kontroverzní podnikatelka Libuše Barková, později odsouzená za pojistný podvod, nebo bývalý středočeský hejtman David Rath, jenž čelí žalobě kvůli údajnému ovlivňování veřejných zakázek. Před svým vydáním do Itálie v létě 2006 si věznici prohlédl i vysoce postavený člen sicilské mafie Luigi Putrone. Právě cizí státní příslušníci tvoří nezanedbatelnou část ruzyňských vězňů; v průměru jich zde pobývá kolem 130.

Věznice má i ženskou část v klášteře v Řepích

Klášter svatého Karla Boromejského s ženskou věznicí v Řepích.

Klášter svatého Karla Boromejského s ženskou věznicí v Řepích.

Ke konci loňského roku měla Vazební věznice Ruzyně kapacitu 910 míst a aktuální údaje hovoří o 691 vězněných osobách. Samostatným oddělením věznice je pobočka Řepy pro odsouzené ženy, které v části kláštera svatého Karla Boromejského pečují o starší a nemocné lidi, nebo pracují v pekárně. Pobočkou ruzyňské věznice je rovněž bývalý uprchlický tábor ve Velkých Přílepech u Prahy, který slouží jako ženská věznice.

Komentáře

zpět na článek