První svíčky se na nástupišti, z něhož před 76 lety odjížděly vlaky s československými dětmi, objevily již několik hodin po oznámení Wintonovy smrti. Od té doby jich přibylo mnoho desítek.
Další dnes lidé zapálili během odpoledne, na které studenti z iniciativy, jež navrhla Wintona na Nobelovu cenu za mír, nachystali pietní setkání. „Řekli jsme si, že to je člověk, který si jistě zaslouží nějakou připomínku a poslední rozloučení ve formě položení květiny a zapálení svíčky,“ poznamenal jeden z organizátorů Tomislav Procházka.
Na Hlavním nádraží se u sousoší sira Nicholase Wintona sešli lidé, aby uctili památku.
Na Hlavním nádraží se u sousoší sira Nicholase Wintona sešli lidé, aby uctili památku.
Přišel i muž, kterému Winton jako dítěti zachránil život
Lidé se u sousoší zastavili při minutě ticha. Vzdát hold Wintonovi přišel i Asaf Auerbach. Byl jedním z dětí, které Winton převezením do Velké Británie zachránil před jistou smrtí. Vlak s československými dětmi, které mířily do neznáma, tehdy odjel ze stejného nádraží. „Já si na to pamatuji strašně málo, někdy o půlnoci jsme tady nastupovali do vlaku, ve dvě v noci jsme byli na hranicích, to nás zase vyburcovali, protože byla celní a pasová kontrola,“ řekl.
„Pak jsme trochu spali, už moc nevím. A pak jsme celý den jeli po Německu, což byla dost jednotvárná cesta, koukat nebylo na co. Žádné děti jsem tam neznal kromě bratra, ten byl o 3,5 roku starší, tak ten se s takovým prckem nebaví. Takže to celé byla taková nuda,“ poznamenal. Z cesty si vzpomíná třeba na velké německé nádraží, které bylo plné vlajek s hákovým křížem.
Na Wintona si z té doby vůbec nevzpomíná. Poznamenal, že za svoji zachránkyni vždy považoval ženu, která se o něj ve Velké Británii během války starala. „Pro mě byla zachránkyně a vlastně zůstala po celou dobu... Tahle paní měla na krku osm dětí a musela se o ně starat,“ podotkl. Kdyby měl nyní možnost Wintonovi něco vzkázat, řekl by „Děkuji a škoda, že není více lidí, jako jste vy“, poznamenal Auerbach.