metro.cz

Dalších 13 fotografií v galerii
Na Hlavním nádraží se u sousoší sira Nicholase Wintona sešli lidé, aby jeho ctili památku. | foto: David SedleckýMetro.cz

GALERIE: Desítky lidí si na nádraží připomněly smrt sira Nicholase Wintona

  17:47
U sousoší sira Nicholase Wintona na Hlavním nádraží se dnes kolem půl čtvrté odpoledne sešly desítky lidí k uctění jeho památku. Zapalovaly svíčky a pokládaly květiny. Winton, zachránce 669 československých, převážně židovských dětí, zemřel ve středu ve věku 106 let.

První svíčky se na nástupišti, z něhož před 76 lety odjížděly vlaky s československými dětmi, objevily již několik hodin po oznámení Wintonovy smrti. Od té doby jich přibylo mnoho desítek.

Další dnes lidé zapálili během odpoledne, na které studenti z iniciativy, jež navrhla Wintona na Nobelovu cenu za mír, nachystali pietní setkání. „Řekli jsme si, že to je člověk, který si jistě zaslouží nějakou připomínku a poslední rozloučení ve formě položení květiny a zapálení svíčky,“ poznamenal jeden z organizátorů Tomislav Procházka.

Na Hlavním nádraží se u sousoší sira Nicholase Wintona sešli lidé, aby uctili památku.

Na Hlavním nádraží se u sousoší sira Nicholase Wintona sešli lidé, aby uctili památku.

Přišel i muž, kterému Winton jako dítěti zachránil život

Lidé se u sousoší zastavili při minutě ticha. Vzdát hold Wintonovi přišel i Asaf Auerbach. Byl jedním z dětí, které Winton převezením do Velké Británie zachránil před jistou smrtí. Vlak s československými dětmi, které mířily do neznáma, tehdy odjel ze stejného nádraží. „Já si na to pamatuji strašně málo, někdy o půlnoci jsme tady nastupovali do vlaku, ve dvě v noci jsme byli na hranicích, to nás zase vyburcovali, protože byla celní a pasová kontrola,“ řekl.

„Pak jsme trochu spali, už moc nevím. A pak jsme celý den jeli po Německu, což byla dost jednotvárná cesta, koukat nebylo na co. Žádné děti jsem tam neznal kromě bratra, ten byl o 3,5 roku starší, tak ten se s takovým prckem nebaví. Takže to celé byla taková nuda,“ poznamenal. Z cesty si vzpomíná třeba na velké německé nádraží, které bylo plné vlajek s hákovým křížem.

Na Wintona si z té doby vůbec nevzpomíná. Poznamenal, že za svoji zachránkyni vždy považoval ženu, která se o něj ve Velké Británii během války starala. „Pro mě byla zachránkyně a vlastně zůstala po celou dobu... Tahle paní měla na krku osm dětí a musela se o ně starat,“ podotkl. Kdyby měl nyní možnost Wintonovi něco vzkázat, řekl by „Děkuji a škoda, že není více lidí, jako jste vy“, poznamenal Auerbach.

Komentáře

zpět na článek