Když si legendární primátorská tramvaj, vůz s číslem 200, zahrála hlavní roli ve filmu Pohádka o staré tramvaji, dostala jméno Terezka. Filmaři vůz, který byl původně určen jako slavnostní tramvaj pražských primátorů, natřeli namodro a číslo nahradili obrázkem sluníčka.
„Po natáčení začala Terezka vozit děti, a to téměř denně. Malí cestující tramvaj nadšeně vyhlíželi, velmi si ji oblíbili,“ vzpomíná archivář dopravního podniku Pavel Fojtík.
Záchod pro děti
Kvůli předškolákům byla do vozu vestavěna i další kuriozita. Na zadní plošině stála dřevěná truhla s pískem a dvěma kruhovými otvory. „Nebylo to nic jiného než nouzový záchod pro děti,“ vysvětluje Fojtík. Primátorská tramvaj tak byla asi jedinou na světě, kde si mohli pasažéři odskočit. Dnes je tramvaj ozdobou sbírek Muzea MHD.
V minulosti tramvaje často nevozily jen cestující. Naprostou raritou byla tramvaj pohřební, která jezdila po metropoli v letech 1917 až 1922. Třeba během první světové války jezdilo například hodně nákladních vozů. Ale zlatou érou speciálních tramvají bylo meziválečné období.
„To jezdilo všechno možné: od těch nákladních, přes kropicí, až po vlečné prodejny tramvajenek,“ vysvětluje Fojtík. Těch neobvyklých tramvají byla podle Fojtíka v minulosti celá řada.
Štěrk, písek i uhlí
Nejdříve metropolí jezdily sněhové pluhy, které ani podobou s běžnými tramvajemi neměly nic společného. Po odmontování radlic sloužily k tahání nákladních vlečných vozů.
Ve vozovnách parkovaly i nákladní motorové vozy, které přepravovaly všechno možné, především štěrk, písek, uhlí, ale i potraviny.
„Významnou roli hrály vživotě města také tramvaje kropicí nebo čističe kolejových žlábků,“ dodal Fojtík. Ale existovaly i sanitní vozy určené k převozu raněných od sanitních vlaků do nemocnice.