Mezi stromy přibíhá k cíli hubená postava v modré šusťákové bundě. Každý ho tu zná. „Můj cíl je běhat tady i v sobotu a rád bych trochu zrychlil. Měl jsem minimální cíl 400 kilometrů, což vypadá hodně reálně, to by mohlo být ve čtvrtek. Ale zítra může být všechno úplně jinak. Možná může být na začátku i pětka...“ říká Štefan Krč, který už týden běhá na charitativní akci Teribear.
Až do soboty se na Letné koná pro všechny zájemce nonstop běh, který pomůže znevýhodněným lidem. Mediálním partnerem akce je vydavatelství Mafra, která vydává i deník Metro. Výtěžek půjde na Konto Terezy Maxové.
Jedním z vytrvalých běžců je právě čtyřiašedesátiletý ultramaratonec Štefan Krč, který každý den běhá od půl desáté až do půl deváté večer. Je členem běžeckých klubů Tragéd tým a Klubu letmých houbařů, na který narazíte třeba v Krčském lese. Tragéd tým se zrodil v roce 2004 na přípravě známého Miloše Škorpila na maraton. Skupina si začala říkat nezvykle, protože jejím členem byl Aerobní tragéd, který maraton nedal.
„V pondělí se mnou běhalo mnoho lidí. Na závěr je rovinka pěkně dlouhá. Vždycky se těším, až uvidím tu konstrukci. Taky jsem běhal s Albertem Novým, který je druhý. Stejně mě ale dožene. On to ví,“ přiznává v mírném poklusu.
Přitom se o akci Teribear dozvěděl na poslední chvíli. Až když to Miloš Škorpil, zveřejnil na svých stránkách. Původně si myslel, že je to akce pro děti.
Štefan Krč u tabule, která ukazuje aktuální počet kilometrů osob probíhajících cílem. Výsledky z úterního dopoledne.
Jaké je jeho tajemství? Neběhat úplně naplno. „Mám rezervu, abych zrychlil. Ale nechci běžet na maximum. Podvědomě se šetřím, abych to tady přežil,“ přiznává Krč, který se začal běhání věnovat intenzivněji před jedenácti lety, dokonce v prosinci. „To máte těžký. Na jaře je jarní únava, v létě horko, na podzim hnusně, v prosinci zas zima a v noci tma...“ vysvětluje.
Běhání ho lákalo už dříve. „Impulzů začít bylo víc. Ale myslím si, že by člověk po padesátce měl se sebou něco dělat, pokud zatím nedělal nic.“
Od roku 2008 zvolnil tempo a začal běhat ultramaratony. „Námaha je nesrovnatelně menší než když jsem běhal úseky osm krát 400 metrů, kdy jsem se snažil zrychlit. Je to pro mě nesrovnatelně těžší než úsek pomalých 30 kilometrů. To vám potvrdí jakýkoliv běžec,“ dodává.
V Praze se podle něj běhá nejlépe všude tam, kde nejezdí auta: „Bydlím na Střížkově a odtud se mi hezky běhá v Ďáblickém háji. Rád chodím do Stromovky, kde mám změřený okruh. Mám tam známé třeba ve Šlechtovce, tak se tam stavím na kafe. Beru to volně. Mám problémy v terénu, ale tam, kde je asfalt, se mi běhá dobře.“