Jak vypadá vaše činnost zvířecí záchranky v praxi?
Základ tvoří dispečink Pražské zvířecí záchranky, kam se na číslo 774 155 185 může každý obrátit s prosbou o radu či pomoc při nálezu divokého zvířete v nouzi. Pokud je to nutné, na místo nálezu vyrazí zásahový vůz z vyškolenou posádkou, který následně zajistí odchyt, nutnou první pomoc a zvíře případně odveze k veterinárnímu lékaři nebo do záchranné stanice. Jedná se ale prakticky o „one man show“, protože vzhledem k nulové finanční podpoře ze strany města a velmi nízkému počtu sponzorů, si můžeme dovolit pouze jednoho pracovníka.
Takže zvířecí záchranka jste vlastně jen vy sám?
Většinou. Služební telefon mám u sebe většinou já a zásahový vůz obsluhuji téměř výhradně také sám.
Řídí se problémy divokých zvířat kalendářem?
Obecně se dá rok rozdělit na několik období, pro které jsou typické některé neduhy zvířat. Nejčastěji lidé volají v období mláďat, tedy na jaře a začátkem léta, po období mláďat následuje na podzim období ježků a pak zimní období přimrzlých labutí, což jsou většinou plané poplachy.
Častá nehoda.
Zachráněn!
Volají vás lidé kvůli zbytečnostem často?
Například opuštěná mláďata často zas tak opuštěná nejsou a pouze si to nálezce myslí. Typickým příkladem je zajíc polní, který nechává mládě osamoceně ležet v trávě, a aby k němu nezavedl predátory, vrací se k němu jen jednou až dvakrát za noc. Podobně je to u ptáčat, která se učí létat.
V jakých případech je třeba zvednout telefon a zavolat vás?
Čtenáři by měli volat obecně vždy, když se setkají se zvířetem, o kterém si myslí, že potřebuje pomoc. Často se totiž stává, že nálezce vezme zvíře domů a stará se o něj sám a teprve, když zjistí, že to nezvládá, volá odborníky. Druhým extrémem jsou lidé, kteří sbírají všechna mláďata ptáků i savců bez ohledu na to, zda pomoc potřebují. Pokud si však takové mládě vezmou domů, lze je na místo nálezu vrátit jen velmi obtížně, většina jich pak končí v záchranné stanici. Zcela zbytečně.
Rentgenový snímek labutě.
David Zítek v akci.
Zažijete při své práci i dobrodružství?
Dobrodružství je v této práci hodně, ale ne tolik, jak si mnozí představují. Mnoho lidí si myslí, že pětkrát denně skáču do vody pro labutě, chytám srny a slaňuji do propastí pro uvízlá zvířata. Většina případů však vypadá tak, že přijedu k někomu domů a v krabici převezmu pacienta. Čas od času je ale zásah dobrodružnější. Zajímavé jsou odchyty zdravých srn, které zaběhly někomu do zahrady či do areálu firmy a nejsou schopny se samy dostat pryč. Při podobných akcích beru s sebou kolegu z kanceláře a veterinární lékařku, která má uspávací šipky. Akce pak vypadá tak, že se snažíme dostat k srně co nejblíže a následně jí uspat. Někdy jí ale stačí dostat do rohu plotu a skočit po ní. Podobně je tomu třeba u poraněných labutí, pro které musím čas od času skákat do vody. V zimě to není dvakrát příjemné, ale zase mě hřeje dobrý pocit z pomoci zvířeti.