Je důležitější umět rány přijímat, nebo rozdávat?
Dávat rány umí více bojovníků než těch, co je umí přijímat. Umět schytat ránu je mnohem důležitější než je rozdávat. Já nemám problém skutečně ani s jedním. Rozhodně nejde o věc, která by se nedala tréninkem naučit.
Je vám někdy po zápase líto vašich poražených soupeřek?
Někdy ano. Naposled Irky ve finále mistrovství světa. Byla hodně rozbitá, ale vydržela bojovat až do konce. Po závodě jsme se trochu skamarádily a teď si píšeme.
Jak snášíte vítězství a jak naopak prohru?
Vážím si všech sportovních úspěchů, každého vítězství, ze všech porážek jsem velice smutná. Vždy se snažím vše analyzovat, abych případné chyby už neopakovala. Mým největším kritikem je táta, který mě v tom dobrém slova smyslu žene kupředu.
Na jaký ze svých úspěchů jste nejvíce pyšná?
Kromě letošního mistrovství světa si velmi cením i mistrovského pásu za vítězství ve Světovém poháru v Innsbrucku či tří zlatých medailí z Evropského poháru ve Varšavě. Ráda vzpomínám i na své první závody.
Jak se vám daří kombinovat kickbox a studium?
Ve škole se mi daří. Jsem studentkou diplomacie a zvládám studovat i bez individuálního plánu, který má většina sportovců.
Jak jste se jako dívka k bojovým sportům dostala?
Už od dětství jsem byla velmi aktivní. Při společném hledání s rodiči jsme narazili na kickbox na Černém Mostě. Rodičům to přišlo dobré, jednak proto, že jsem měla více pohybu, a hlavně chtěli, abych se naučila dobře bránit proti možnému násilí. O tom, že budu dělat vrcholový sport, nikdo v té době neuvažoval.