„Dopravnímu podniku pomohly v období 1. světové války nahradit muže, kteří museli narukovat na frontu,“ vysvětluje mluvčí dopravního podniku Aneta Řehková.
Dopravce se ve válečném období potýkal s nedostatkem personálu. Důležitost tramvají přitom stále stoupala – kromě přepravy cestujících je tehdy město využívalo také k transportu raněných, k rozvozu potravin, ale i k odvozu odpadu.
Ženy byly v každé osádce vlaku vždy zpestřením. Toto je poválečný snímek zaměstnance dopravního podniku Jaroslava Titze.
Ženy - průvodčí ve strašnické vozovně během první světové války.
„Dopravní podnik se tehdy inspiroval v zahraničí. Ve Vídni, Berlíně i Drážďanech řešili nedostatek mužů tím, že začali přijímat ženy. Například ve Vídni, bylo již v červnu 1915 přijato na 400 žen adívek. A připravovalo se přijetí dalších,“ vypočítává vedoucí Archivu dopravního podniku Pavel Fojtík.
Práce průvodčích na začátku 20. století nebyla jednoduchá. Zaměstnanci museli celou dobu stát, směny byly dlouhé, šlo tedy o práci náročnou především po fyzické stránce. I tak v říjnu 1915 přijala správní rada Elektrických podniků usnesení, na základě kterého mělo být přijato 10 až 12 žen ve věku 20 – 30 let, s ukončenou obecnou školou a s dobrou znalostí pražského místopisu. Ty měly projít desetidenním výcvikem a za svou práci brát plat 30 haléřů za hodinu.
Osádka motorového vozu muž - řidič a žena - průvodčí na konečné sedmičky za druhé světové války.
První pražské ženy - průvodčí se svým šéfem inženýrem Aloisem Svobodou.
Zájem o práci předčil podle Fojtíka všechna očekávání – přihlásilo se 460 zájemkyň, v mnoha případech šlo o manželky tramvajových zřízenců, kteří byli odvedeni na frontu. 1.prosince 1915. Z nich potom po absolvování výcvikového kurzu do práce nastoupilo prvních čtyřicet.
Na konci války v podniku pracovalo již 375 žen průvodčích, protože ale po jejím skončení bylo potřeba vrátit do práce muže, kterým skončila vojenská služba, byly všechny tyto ženy k 1. dubnu 1920 propuštěny.
Znovu se ženy v tramvajovém provozu objevily až s příchodem druhé světové války. Do konce války jich bylo 1377. Tentokrát už ženy ze služby průvodčích nezmizely. A když se v Praze začaly uvádět do provozu nové tramvajové vozy TI (T1), stal se z fyzického hlediska lehčím i výkon služby řidiče. Ženy se tak objevily i u řízení. Jen pro zajímavost, dnes jich dopravní podnik zaměstnává 1692. Z toho 230 řidiček tramvají a 39 řidiček autobusu.