Co najdou čtenáři ve vaší nové knize?
Tentokrát je to procházka ze Starého na Nové město. Nejprve dnes už neexistující Knoblochův salon, který sídlil u Modré štiky a potom na Betlémském náměstí. Tam chodili na sekeru pít mladí Neruda s Hálkem a později se tam scházeli výtvarníci jako Brožík, Mánes, Myslbek nebo Chitussi. Taky jsem dohledal, že to byla ve skutečnosti první plzeňská pivnice v Praze. Druhá zastávka je U Vejvodů, hlavně doby kolem vzniku republiky, kdy dům zachránil před demolicí malíř Klusáček. To byla moc zajímavá postava, záchraně toho domu obětoval kariéru i dvacet let života, ale vytvořil tam doslova jedno z tehdejších kulturních center celé Prahy. A potom nejvíc prostoru má Jelínkova plzeňská pivnice.
Minulý díl byl věnován Zlatému tygrovi, i Jelínkovi. Mají tak velký význam pro českou kulturu?
Minimálně srovnatelný také. Ačkoliv je to malinká hospůdka, fungují už déle než století. Za první republiky byli domovským podnikem herců a zpěváků Osvobozeného i Burianova divadla. Václav Jelínek, jehož jméno hostinec dodnes nese, zanechal v pozůstalosti soukromý seznam slavných štamgastů, herci jako V+W, Ježek, Vlasta i E. F. Burianové, Plachta, Hrušínský, Záhorský, Rašilov, Gollová, výtvarníci jako sochař Amort, symbolista Panuška nebo Vojta Sucharda, který dělal sošky apoštolů do orloje a dostavěl svatého Víta na Hradě. Ale hlavně je doloženo, že tam chodil Jaroslav Hašek v době, kdy začal psát Švejka. To je stěžejní kulturní osobnost, které se v knize u Jelínků věnuju.
Kde jste hledal informace? Narazil jste na nějaký pěkný příběh?
Knihy, noviny, archivy, potom vzpomínky lidí, které to hodně oživují, je to mravenčí práce... Dnes už je samozřejmě k nezaplacení internet, čímž nemyslím Google a Wikipedii, ale hlavně stránky různých archivů, knihoven a muzeí... Navíc lidé v archivech jsou u nás celkově strašně vstřícní. Přitom smetanu za jejich nedocenitelnou pomoc slízne autor. V části o Jelínkových mi hodně pomohla také rodina pana Jelínka, která po roce 1989 hostinec dostala zpátky do vlastnictví. Pěkný příběh... Moc mě pobavil ten, který o Haškovi zachytil spisovatel a jeho kamarád Franta Sauer. On Hašek věčně neměl peníze, doslova všechno propil. A jednou seděl u Jelínků, když už neměl ani na pivo, tak vzal papír, napsal během chvilky povídku a poslal s ní Sauera do nejbližší redakce. A hlavně ať prý rovnou vyinkasuje zálohu. Sauer tam zaběhl a skutečně se vrátil s penězi na další pivo. Potom, že česká kultura nevznikala v hospodách!
Chystáte i třetí díl toulek po starých pražských hospodách? Jaké hospody tam budou?
Teď jsem rok seděl na druhém díle, tak bych si možná chvíli odpočinul. Ale už teď vím, že mi to asi nedá, mě hledání těch příběhů hrozně baví a lidem se zjevně líbí, což mě samozřejmě motivuje. Navíc jsem se dostal ke krásným materiálům o hostinci U Dvou koček, kde se točil film Vrchní, prchni a kde má nad pivnicí ateliér úžasný výtvarník Jan Brabenec. Taky bych rád vyrazil na druhou stranu řeky k Černému volovi nebo Kocourovi... Uvidíme, ještě to nechám rozležet.