metro.cz

Nejvíc jsou děti hodné, když mě spatří, říká Pan Čert ze Staroměstského náměstí

  7:32
Už z dálky budí respekt. Možná jste také potkali rohatého muže s holí a kopyty na Staroměstském náměstí. V pondělním vydání deníku Metro jsme otiskli fotografii od čtenáře, který si myslel, že vyfotil krampuse. Ale pravdou je, že se jedná o čistokrevného českého čerta - Michala „Hirotara“ Dvořáka.
Byli jste letos hodní?

Byli jste letos hodní? | foto: Archiv Pana ČertaMetro.cz

Čerti s Mikulášem chodí mezi lidi na začátku prosince. Náš čtenář Vás vyfotil v tramvaji. Kam jste měl namířeno?

Váš čtenář mne vyfotografoval cestou do mého skromného malého pekla, když jsem jel ze Staroměstského Náměstí. Rozhodl jsem se totiž letos ozvláštnit trochu lidu pražskému a turistům adventní čas.

Čert totiž nikdy nespí, a podle starých legend právě čerti se nejvíce objevovali přes čas adventu a nikoli jen pátého a v jiných krajích šestého prosince. Navíc najdeme i mnoho pohádek, kde se čerti objevovali v kteroukoli roční i denní dobu a často čerty můžeme potkat i na masopustních průvodech a jiných vesnických slavnostech.

Pan Čert v tramvaji.

Býváte na Staroměstském náměstí často?

Na Staroměstském náměstí jsem byl k vidění již od prvního prosince a pak až na výjimky téměř každý den v odpoledních a večerních hodinách.

Jak děti v Praze zlobí nejvíc?

Na to se nedá jednoznačně odpovědět. Některé děti zlobí, jsou drzé, odmlouvají a jiné jsou zase hodné. A nejvíc hodné jsou tehdy, když mne spatří.

Čeho se bojí?

Některé děti se bojí už jen mé přítomnosti, jiné se bojí až při bližším pohledu, kdy vidí detaily očí a jiné se nebojí vůbec. A věk v tomto případě nehraje žádnou roli.

Některé děti, roční či dvouroční se i smály tomu, když jsem je vzal do náruče a fotily se se mnou, pak jsou i náctiletí, které se s brekem schovávaly a utíkaly. Osobně děti nestraším, jsem spíše taková tichá a klidná autorita, vědom si své strašidelnosti. Nepotřebuji děti nijak více strašit, či na ně křičet. Naopak se snaží často dětem domluvit, aby byly hodné, a uplakaným dětem dám sem tam nějakou laskominu.

Jak dlouho se už převlékáte za čerta? A co vás k tomu vede?

Za čerta po Praze chodím pravidelně již šestý rok. Každý rok kostým nějak poupravím, změním, vylepším. Je to jeden z mých mnoha koníčků. Dělám to zejména pro zábavu a pro pobavení lidí okolo. Já z toho mám dobrý pocit a mnoho lidí vzpomínku, zážitek či pěknou fotku.

Žádný krampusch, ale český čert.

Masku jste si vytvořil sám?

Maska je vytvořená původně z jedné latexové masky, kterou jsem před lety dostal, je však značně předělaná, upravená tak, aby seděla lépe na obličeji a působila živějším dojmem, jsou tak vidět i náznaky mimiky, přidal jsem pravé rohy, paruku atd. Kostým je pak kompletně má výroba za použití látek, kůže a kožešin, řetězů a hole.

Na co jste na své masce nejvíc pyšný?

Jsem pyšný na to, že je to má ruční práce a odměnou je mi často kladné hodnocení od lidí okolo, jako že jsem pořádnej čert, jak má vypadat. Největší úspěch slaví kopyta a barevné čočky.

Nezapařuje se vám pod gumovou maskou obličej?

Trochu ano, hlavně jsem pod maskou i nalíčený, protože některé části mého obličeje jsou vidět, zejména oči a ústa, ale díky úpravám, které jsem na masce provedl je to znatelně menší problém, než když jsem v této masce začínal před šesti lety.

Autor: Lucie Poštolková Metro.cz
zpět na článek