Štěstím v neštěstí je, že Kryštof zrovna nemusí před kameru a svou nejnovější divadelní roli má čerstvě dozkoušenou. Plný diář ovšem momentálně musí jít stranou.
Patříte mezi lidi, kteří na všem špatném hledají něco dobrého?
Říkám si, že mohlo být hůř. Což je samo o sobě vlastně dobré.
Vidíte tedy něco pozitivního na situaci, kdy uklouznutí na chodníku nečekaně zastaví každodenní kolotoč?
Představuje samozřejmě komplikaci. Musel jsem zrušit všechny závazky a není to nic příjemného. Na druhou stranu jsem takhle dlouho v posteli nikdy neležel. Také jsem víc doma... Takže žena mě má radši a jsem s dětmi.
Herci jsou za svůj zdravotní stav zodpovědní nejen sobě samým, ale také filmovým, televizním, divadelním producentům. Vyhýbáte se proto některým aktivitám? Jste s ohledem na svou profesi nebo i s ohledem na pochopitelný běh času na sebe opatrnější?
Některým aktivitám se vyhýbám spíš kvůli sobě. Aby kosti nekřupaly. Za čímž se určitě skrývá ten běh času, jak říkáte. A když jsem zrovna v procesu natáčení, tak se trochu hlídám. Třeba aby mi někdo nenabančil a pak se nemusel zaličovat monokl.
A naopak – jste herec, který jde před kamerou i do riskantních akcí? Musel jste někdy při některé takové překonávat sama sebe?
Ani ne. Od toho jsou tu školení kaskadéři.
Za svůj nejnovější film Kobry a užovky jste už získal cenu v Karlových Varech a nyní jste nominován i na Cenu české filmové kritiky. Co s vámi tato zpráva udělala? A za kým vy si vždycky chodíte pro názor na výsledek práce?
Měl jsem z toho pochopitelně radost. Za nikým vyloženě nechodím. Nejvíce se bavíme s dalšími zúčastněnými.
Jak kritickým metrem vám měří vaše maminka, sama filmová publicistka a režisérka?
Máma vždycky řekne, co si myslí.
Jste držitelem také titulu Shooting Star pro rok 2010, tedy byl jste zařazen mezi mladé evropské herecké hvězdy. Přineslo vám to některou z vašich četných rolí v zahraničí?
Neřekl bych.
Rok a půl jste navíc studoval na Academy of Music and drama Art v Londýně. Co vám studia v Londýně celkově dala?
Už je to přes deset let! Byla to zkušenost. Cizí země, cizí mravy, cizí jazyk... pivo bez pěny.
Kryštof Hádek
|
Zmíněné Kobry a užovky vlastně mohou i za vaši nejnovější divadelní roli, asistenta Sarah Bernhardtové v inscenaci Božská Sarah. Víte o tom, že právě zážitek z tohoto filmu inspiroval Ivu Janžurovou k tomu oslovit vás?
Velmi mě to potěšilo. My jsme se s paní Ivou potkali loni v létě v Karlových Varech na festivalu, kde byla oceněna za celoživotní umění.
O Ivě Janžurové lze bez jakékoli nadsázky psát jako o herecké legendě. Jak se vám s tímto vědomím vstupovalo do hereckého partnerství s ní?
Legenda bezesporu je a na práci s ní jsem se těšil. Ještě ve spojení s režisérkou Alicí Nellis! Představení si užívám.
Jak takový profesní kontakt funguje po osobní stránce – když vás a vaši hereckou partnerku dělí generační propast?
Dobře. Paní Janžurovou a její filmy obdivuji už od dětství. A chtěl bych mít tolik energie jako ona.
V této hře slavná francouzská diva bilancuje svůj herecký a osobní život. Hlavní hrdinka je na konci své cesty. Přemýšlel jste během zkoušení, zda i vy chcete u této profese zestárnout?
Je pravda, že mě to občas napadne. Ale kdo ví, jak to všechno bude. Asi je dobré myslet na zadní vrátka.
Sarah obětovala herectví opravdu mnoho. Kde u vás končí ochota herectví cosi obětovat?
Mám to štěstí, že téměř většinu věcí dělám s radostí a protože mě to baví.
Dotočil jste film o Karlu IV., v němž ztvárňujete přímo Otce vlasti. Nakolik jste se zaobíral úvahami, zda splynete s obecnou představou o Karlu IV., na kterého jsme my Češi obzvlášť pyšní?
Takovými úvahami jsem se nezaobíral. Vlastně ani nevím, jaká je obecná představa. Ale snad nebudou velká očekávání. Ta pak většinou vedou ke zklamání.
Měl byste chuť si zahrát i některého z politiků naší moderní historie nebo dokonce současné scény?
Nemám nikoho konkrétního. Ale mám rád kvalitní politické žánry.
V březnu vám bude 34 let. Zamávala s vámi Kristova léta?
Mám zlomenou kost.