Získal titul mistra České Republiky, vicemistra Slovenska či třetí místo na mistrovství Evropy. „Do bojových sportů nepatří žádná lítost,“ říká devítiletý Stanislav.
Jak podle tebe Češi vnímají bojové sporty?
Myslím si, že je mají rádi. Přestože je brazilské jiu-jitsu v Česku poměrně nový sport, počet závodníků v něm vzrostl opravdu velmi rapidně. Vidím to nejen ve svém okolí a také mezi svými kamarády, se kterými jezdíme po závodech u nás i v zahraničí.
Perete se občas s kamarády?
Ano, beru to jako hru, nepoužívám tuto techniku. Opravdoví samurajové používají své umění jen na žíněnce.
Setkal ses už někdy se šikanou?
Ne a myslím si, že jsou spousty možností, jak problémy řešit. Pokud by se to stalo, používal bych techniku jiu-jitsu jenom při sebeobraně.
Jak snášíš vítězství a naopak prohru?
Při výhře mám vždy velkou radost a ohromný zážitek, když prohrávám tak je mi do pláče. Každý turnaj přináší zkušenost a motivuje ke zlepšení v příštím souboji. Nejde totiž jen o fyzické schopnosti, ale o to efektivně se ubránit proti většímu a silnějšímu.
Na jaký ze svých úspěchů jsi nejvíce pyšný?
Jsem pyšný na všechny své výhry, ale moc jsem si přál takzvaný pás Naga, který jsem dostal až ve Francie.
Jak jsi se k jiu-jitsu v tak mladém věku dostal?
Přivedl mě tatínek, abych svou energii smysluplně vybil. Pomoci snahy, tréninku a trenéra Miloslava Bosáka mám dobré výsledky. On, spolu s mými soupeři a v neposlední řadě rodinou, která se snaží mě financovat jako mladého sportovce, je mi velkou oporou.