Obchodů s českými řezanými květinami už moc není...
Původně jsem myslela, že koncept našeho zahradnictví bude fungovat trochu jinak, se stálými českými dodavateli a zahradníky, co nabízí řezané květiny. Ale je obtížné sehnat je a spolehnout se na ně. Jejich sortiment je omezený, protože opravdu vymřeli, a kdo nevymřel, dělá jeden nebo dva druhy. Navíc se špatně hledají. Dozvíte se o nich jen tak, že vám o nich někdo další řekne.
Další problém je kvalita. Snažíme se kytky pěstovat tak, aby byly ve srovnatelné kvalitě s tím, co se prodává na holandské květinové burze. Nechci, aby na naše květiny zákazníci koukali jako na alternativu. Chci, aby to brali jako rovnocennou květinu, co vidí v jiných květinářstvích, která vydrží stejně dlouho, navíc ale s přidanou hodnotou toho, že byla vypěstována bez negativních ekologických a sociálních dopadů.
Nechtěla jsem vybírat, jestli chci být jen lokální nebo i zahraniční. Myšlenka byla taková, mít květinářství, které se vyrovná ostatním květinářstvím, které nebude jen pro nějaké hipíky, ale bude to naprosto přirozená volba pro kohokoliv. Bude to jasně ekologická a etická volba. Bude tam jasně prokazatelný původ rostlin.
Jaké jsou nejpopulárnější?
Nedokážu říct, co je nejoblíbenější, protože máme specifickou klientelu. Letí hodně kytky z našeho pole, protože kdo k nám chodí, už ví, co u nás najde. Často poznávají květiny, které pěstovaly jejich babičky na zahrádce. A třeba už ani nevědí, jak se ty kytky jmenují. Ale vzpomínají na ně z dětství a vyvolává to v nich nostalgické vzpomínky. Taky pozitivně působí, že naše květiny voní, což se málokdy v konvenčních květinářství stává. Lidi přijdou do obchodu a říkají: Jé, vám to tady voní.
Aranžujeme květiny a říkáme, co jim doma bude vonět. Na poli v Dolních Měcholupech máme zasazenou bazalku, kterou řežeme do kytek, ale i mátu. Je to větší zábava než jen klasicky vázat gerbery a lilie.
Zažívají některé renesanci?
Myslím, že to je hlavně hledík, který je u nás hodně populární. Rádi ho používáme, protože dlouho vydrží a má spousty barev. Zrovna nám kvetou cínie, které jsou levné a stačí jich třeba pět do vázy. Snažíme se lidi naučit, aby si kytky koupili jen tak pro sebe, a nejen když potřebují někoho obdarovat. Myslím si, že je to hrozně dobrý pocit, přinést si domů kytku a naaranžovat si ji. Je to hezký rituál.
Kde koupit řezané květiny ze zahrady?Green Decor najdete v Husitské ulici na Žižkově. Otevřeno mají i v sobotu. Louky Květ váží květiny, které si vypěstovali na svém poli. Prodávají jen přes internet a facebook. Kytky od potoka, sice sídlí ve Velkých Přílepech, ale můžete si je vyzvednout i v dejvickém obchodě Čaje a byliny. Domácí květinářství pěstuje rostliny ve Velkých Přílepech, ale po domluvě také přivezou květiny do Prahy. Plevel také nabízí kytice podle ročního období přes facebookové stránky a internet. Květinové lahůdkářství se zaměřují na aranžmá svateb a restaurací. Kytky od Pepy se zaměřují převážně na tuzemské květiny. Najdete je na pražských trzích ale mají i kamenné pobočky v Holešovicích, na Andělu i Na Poříčí. |
Co je typické pro Pražany?
Řekla bych, že v Praze žije mnohem víc lidí, kteří jsou schopní se odvázat. Nepřijde jim divné objednat si do květiny ostružiny a bodláky. Odchází s kyticí a těší se, že ji někomu dají. Neočekávají od kytky, že bude přesně kulatá, že tam bude pět rovnoměrně vysázených květů gerber a dvě vzájemně se doplňující barvy a nic dalšího.
Děláte i svatební aranžmá. Jaký je letošní svatební trend?
Nevím, jestli letošní, ale už tak od loňska přetrvává, že se kromě květů přidávají také plody, větve, všemožné úponky a liány, netradiční tvary. Není problém dát do kytek větvičku ostružin, malin nebo třeba bodláky. Barvy jsou hodně různorodé, ale trendem jsou hodně syté a zemité barvy. Teď začíná podzim, kdy máme vínovou až sametově červenočernou. To jsou třeba jiřiny nebo mečík, které kvetou tamhle vzadu.
Ale zákazníci trendy tolik nesledují. Samozřejmě u svatebních kytic vedou růžové odstíny, heřmánek a podobné droboučké kvítky.
Je nějaké atypické přání, které vás zaskočilo?
Na jaře jsme vázali třeba kytici jen z modřenců, což je docela neobvyklé. Byla to taková zajímavá kytice. Ale mě jinak moc věcí už nezaskočí, do každého netradičního požadavku se pouštíme s chutí.
Jak jste objevila staré zahradnictví v Dolních Měcholupech?
Byla to náhoda. Četla jsem před lety inzerát v časopise Zahrádkář: Nabízím staré zahradnictví, protože už jsem moc starý a nezvládám se o to starat. Tenkrát jsem to prolítla, ale zahodila, protože jsem si řekla, že na to vůbec není vhodná doba. Asi po dvou letech jsem časopis vyhrabošila a zavolala. Pan Průcha se divil, ale ještě to bylo k mání. Přijela jsem sem a rostl tu asi dva metry vysoký plevel, protože se o zahradnictví už tak tři až pět let vůbec nestaral. Ale já jsem na to dost šílená, tak jsme si hned plácli. Přišla jsem pak do Green Decoru a říkám, budeme mít zahradnictví.
Váš příběh práce s květinami začal už v dětství. Co je na této kariéře nejtěžší?
Babička mě nabádala, abych se stala zahradní architektkou. A to jsem začala studovat, pak jsem z toho zběhla. Chtěla jsem dělat menší projekty, kde vidím rychleji výsledek. Oproti zahradě, která je v podstatě jako stavba, je to práce v menším měřítku.
Obecně nejtěžší na floristice je sezona svateb, které se člověk musí podřídit. Prostě nevěsta řekne, kytky chci mít v šest ráno, má tam pět čelenek a pět náramků, tak se začíná ve tři ráno nebo se vůbec nespí. I od kamarádů z oboru vím, že to člověka časem unaví, že to nejde dělat moc dlouho. Svatební floristika je výdělečná, ale znamená to zabraný každý víkend od jara do podzimu. Spánek a převrácený režim je na tom nejtěžší. Je to u jakékoliv zakázky. Člověk se musí stoprocentně podřídit tomu, co ty kytky potřebují a co vyžaduje zákazník. Na floristovi je, aby si to naplánoval tak, aby klient měl klid a nic nepoznal a dostal požadovaný výsledek. Je těžké to někdy skloubit.
Vyžaduje to hodně znalostí i jednotlivých druhů. Začínáme a nemáme se v Čechách od koho učit, zatím tu farmaření s květinami nedělá. A když dělá, tak do skleníku. Náš model je inspirovaný americkými farmami s jasně uspořádanými záhony a anglickými cutting gardens, které jsou koncipované vyloženě jako zahrady.
Ale v Anglii přece prší o dost víc..
Navíc jsme začali v úplně nejhorším roce. Minulý rok nám za celou sezonu pršelo asi třikrát. Říkala jsem si, že jestli toto přežijeme, zvládneme všechno. Začátkem srpna jsme se dostali do takové fáze, že jsme museli nechat polovinu pole zemřít. I když byla voda ve studni, zálivka není tak efektivní jako déšť a kytky jsou stejně druhý den zvadlé. Byla to taková zoufalost.
To by chtělo samozavlažování...
Plánujeme tady hodně věcí. Nemáme žádné dotace ani kapitál, tak vše co vyděláme, investujeme zpátky. Letos jsme se rozhodli udělat si zázemí pro nás. Poprvé nám sem chodí pomáhat i dobrovolníci z Kokozy a brigádníci z integrační dílny. Potřebujeme i vybudovat nějaké zázemí pro pracovníky. Od toho se odpíchneme a příští rok máme v plánu pořídit automatickou závlahu a koupit nové fólie na fóliák. Až se toto pole zoře, budeme na ně na podzim sázet, abychom mohli na jaře sklízet. Což nám zase prodlouží sezonu.
Kolikrát na jaře jsme si říkali, jak všechno bude brzo. Ale pak stačí, aby přišlo pár studených dnů a vše se zarazí. Nebo v půlce dubna bylo pár dní 25 stupňů a sklízeli jsme asi tři tisíce tulipánů najednou jak diví.
Ještě nemáme zařízenou klimatizovanou místnost. Velké skladování je pak vždy problém. Snažíme se vše načasovat tak, aby květiny vykvétaly postupně. A pak je také postupně sklízet. Ale jarní cibuloviny hodně reagují na teplo. A člověk je závislý na přírodě.
A kdy je potřeba uříznout tulipán, aby vydržel ve váze co nejdéle?
To má každý druh trochu jiný postup. Člověk musí vše hodně dobře znát a vše si vyzkoušet. U každé květiny testujeme trvanlivost ve váze podle toho, v jakém stádiu byla utržená. Samozřejmě u některých druhů to známe a nemusíme je testovat. A jsou další jiná opatření, kdy musíte některé druhy sklidit a dát je do teplé vody, aby se lépe napily. Třeba u tulipánů ve velkých květinářstvích to vypadá tak, že se sklízí ještě ve chvíli, kdy nevykvetly. Jsou zelené, nemají barvu, ale už mají květ. Takto vydrží nejdéle v chladničce.
Děláte to také tak?
Částečně ano, když nám jich vykvétá hodně, tak se to snažíme rozfázovat, něco jde rovnou na prodej, něco jde do chladničky a něco na zakázky. Vše se nějak rozvrství. Každá kytka má svá specifika. Známe i původ kytek a tak jsme schopní říkat zákazníkům, jak se mají o danou květinu starat: Včera jsme ji utrhli na poli, až přijdete domů, seřízněte ji a dejte do studené vody.
Květiny našich babiček zažívají renesanci.
Jaká kytka vydrží ve váze nejdéle?
Z těch, co pěstujeme, jsou asi nejvíc trvanlivé chryzantémy. Ty můžou vydržet ve váze třeba až čtrnáct dní. Obecně je představa lidí, že kytky z takových zahrádek, jak to mu říkají, nic nevydrží. Ale je to spíš mýtus. Chce to jen dobře kytice nakombinovat. A vědět něco o druzích a umět jim pak vyhovět. Samozřejmě některé jsou krátkodobé jako třeba jiřiny. A stejně je pěstujeme, protože jsou nádherné a víme, že vydrží v dokonalé formě dva dny. A tak jsou zase ideální na svatby.
Jak jinak prodlužovat životnost řezaných kytek?
Vyměňovat vodu je základ. Když si přinesete domů květinu, tak musíte seříznout oschlé stonky, aby si mohly vzít vláhu. To strašně moc lidí nedělá.
Do vody se dají přidat ještě přípravky na zvýšení trvanlivosti květů, ale to je hlavně dobré pro růže, chryzantémy a klasiky z obyčejných květinářství. Kytky ze zahrádek nebo z našeho pole výživu nepotřebují. Rozdíl v trvanlivosti, jestli výživu použijete, nebo ne, není.
Prý máte deníček z dětství, kam jste si psala svoje zahradnické vize a čerpáte z něj dodnes. Prozradíte, co bylo poslední inspirací?
Z posledních věcí jsem ráda, že se nám sem podařilo získat pracovníky z Kokozy. Bylo to hned od počátku jeden z požadavků, aby tady mohli pracovat lidi, kteří z nějakého důvodu nemohou najít hned práci. Aby bylo naše podnikání prospěšné po všech stránkách i pro lidi okolo. Chodí k nám každé pondělí a čtvrtek. Nepracují od 8 do 16, jen pár hodin, ale je to super, že mohu říct, tohle nemusím teď dělat a nechám to na nich. Práce nám tu pak nestojí.
Od příštího roku, kdy připravíme zázemí i v kůlničce, chceme pořádat workshopy nebo třeba nějakou garden therapy.
Říká se, že u zahradničení se dobře relaxuje...
Je to hodně vidět na dobrovolnících. Odchází od nás spokojenější. Je dokázáno, že člověku, který pracuje s hlínou, tomu po chvilce klesnou stresové hormony. Stačí se jen chvíli hrabat v záhoně...
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Pokud se zadaří, tak bych chtěla otevřít i prodej tady v Měcholupech. Doteď tu nikdo v přesnou hodinu nebýval. Příští rok tu budu hlavně asi já, protože tu budu uklizená s miminkem. Do té doby to tu chci zkulturnit i pro různá setkávání nebo třeba pro lidi, kteří si i u nás sami sklidí svoje květiny.