„O přestávce je na jevišti položený koš a diváci do něj mohou na lístečky napsat svoje sny. Po přestávce pak jeden vylosujeme a na konci druhé části ho splníme,“ přibližuje Michal.
Zlomem Michalovy kariéry bude premiéra 2. října, kde se v rámci představení bude loučit se svým kouzlem rybička.
„Je to kouzlo, které jsem dělal v talentové soutěži na Primě. Předvedu ho s nějakým malým divákem z publika. Pokud budou jeho rodiče souhlasit, předám mu rybičku Jáchyma jako symbol toho, že už jsem velký. Dám ji někomu, kdo s ní může růst,“ prozrazuje Michal.
Naučil se s ní pár kousků. Přiznává, že se mu občas něco nepovede. A právě kouzlem umí rybičku zachránit.
„Vezmu ji z rozbitého akvária a originální uzavřenou láhev s vodou. Jáchyma do ní strčím bouchnutím o lahev a rybička je uvnitř. Divák, který si to podle mě zaslouží, si na premiéře může uzavřenou lahev otevřít a pak i odnést,“ dodává Michal.
Rybička Jáchym zvládá kouzla přední i hřbetní ploutví
Jáchym je kouzelná závojnatka, která žije s Michalem už šest let. Na otázku, jestli to pro ní není moc stresový kouzelnický život, Michal odpovídá: „Myslím, že to zvládá dobře. Má i vlastní vyhřívanou šatnu.“
A jak Jáchym reaguje na kouzlo po tolika letech? „Normálně si už na ten koloběh zvykl. Nemá z toho nervy. Naopak je čím dál tím víc klidnější. Dřív se mi stávalo, že mával ploutvičkami. Teď v klidu leží, protože ví, že za chvíli bude ve vodě,“ dodává Michal.
V představení nechybí ani noční můry. „Máme i kouzlo, kterému pracovně říkáme woodoo. Zastupuje moje zlé sny. Zkoušíme ho na náhodně vybraném divákovi či divačce. Panenku na začátku pojmenujeme podle dobrovolníka a umístíme na ní nějaký předmět, který s ní úzce souvisí. Panenka nám pak o té divačce prozradí mnohem víc, než by sama chtěla,“ usmívá se Michal.
Ve Vinohradském divadle si plní svůj sen. „Myslím si, že je to dobré představení. Pracovali jsme na něm dlouho, mám kolem sebe skvělý tým lidí. Od rekvizitářů v divadle až po mého kolegu Toma, který vymýšlí principy kouzel,“ říká.
„Vždycky vymyslím efekt, kterého chci docílit a jdu se za ním poradit, jak by se to dalo udělat. Většinou mě pošle do háje, že takhle to nikdy nepůjde udělat. A pak za dva měsíce vymyslíme, jak to zrealizovat,“ přiznává.
Na zmizení Žižky potřebuje hodně povolení
Tým je pro něj hodně důležitý. Pomáhá mu vytvořit celou iluzi kouzla. Navíc má také režisérku představení, což nebývá u kouzelníků zvykem.
Dnes jsou trendem psychologická kouzla, kdy kouzelník dokáže dostat diváka, kam potřebuje a tím se dostat i k efektu toho kouzla.
„Moje oblíbené psychologické kouzlo, kdy se umíme dostat divákovi pod kůži, je bez dotknutí v něm vyvolat pocit, že jsem se ho dotknul na rameni. Zatímco mu podsouváme myšlenky, tak docílíme určitého efektu,“ líčí Michal.
Neuvidíte tedy tahání králíků z klobouku ani přeřezávání asistentek pilou. Představení je zaměřené na moderní kouzla, která frčí v Británii a Americe.
Na otázku, jestli umí nechat zmizet nějakou budovu, říká: „Máme vymyšlené takové kouzlo, chtěli bychom nechat zmizet sochu Jana Žižky na Vítkově. Ale tyto akce jsou na dlouhou trať. Protože i když ho chceme nechat zmizet jen na okamžik, potřebujeme na to hodně povolení...“
Hlavně si zapamatovat jméno diváka
Michal přiznává, že je pro něj nejobtížnější neprozradit v čem spočívá kouzlo, ale také komunikovat při kouzlení s diváky.
„Pro mě bylo nejtěžší začít na jevišti komunikovat s diváky přirozeně bez klepajícího se hlasu. Mluvená kouzla dělám asi rok a půl,“ přiznává.
Vyvíjel se po základních kouzlech. Nejdřív dělal kouzla na hudbu, typické s péřovými kytkami, ale nikdy předtím u kouzlení nemluvil.
U interaktivních kouzel s diváky musí tušit a mít několik variant, jak mohou lidé reagovat a odpovídat.
„Pak přichází druhý problém, pamatovat si pět minut jméno diváka. Musím jet po principu kouzla a ještě si pamatovat jméno diváka. Do toho hrát nějaké emoce, pamatovat si, že teď mi někdo přinese kytku pro divačku zleva a musím ji vzít tak, abych se na nic nepodíval, a fixuju to jméno. V hlavě mi běhá, hlavně nezapomenout jméno,“ říká Michal.
Jedinou podporou jeho one man show na Vinohradech bude hlas shůry v podání Jarmily Švehlové, do jejíž hlasu se zamiloval jako dítě v pohádce Petra Pana.
Chtěl zaujmout spolužačku, tak začal kouzlit
Přiznává, že jsou kouzla fyzicky i psychicky náročná. „Posiluju na kouzla, ale jsou typy kouzel, které nejsem schopný udělat víckrát než třikrát za den. Je to vyčerpávající i po té psychické stránce, protože mi mozek jede na vysoké obrátky,“ říká.
Nejvíc je pyšný na první místo kouzelnického festivalu.
„Sice už pár ocenění mám, ale soutěže jsou úplně jiné než klasické představení pro diváky. Porotci se na to koukají úplně jinak. Předvedl jsem kouzlo, které neviděli a netušili, jak se to dělá. Doteď netuší nic. Jsem za to nesmírně vděčný a hodně mi v tom pomáhá kolega Tom, který je se mnou vymýšlí,“ dodává.
Kouzlit začal ve třetí třídě. „Líbila se mi jedna spolužačka, která obdivovala Davida Copperfielda. Nejdřív jsem vůbec nevěděl, kdo to je. Pak jsem dostal touhu být kouzelníkem a spolužačku okouzlit,“ vzpomíná.
Tenkrát se mu sice nepovedlo spolužačku okouzlit, ale nastartovat kouzelnickou dráhu. „Myslím si, že se holky dají balit na kouzla. Ale problém je, že jsou děsně zvědavý a já jsem úplný odpůrce prozrazování, jak ty věci fungují. Dívka musí přistoupit na to, že se nic nedozví,“ uzavírá Michal.