Holky hrají házenou už pár let. Co je na ní baví nejvíc? „Všechno!“ to je jejich první reakce. „Čas s kamarády. Házená je prostě nejlepší. Je to i o přemýšlení, protože to není tak jednoduchý sport. Je tvrdý a můžu si při něm vybít zlost,“ shodují se mladší žákyně, které si už na tvrdší míč zvykly.
Právě ve čtvrtek ráno do 8 hodin tyto házenkářky rozdávaly deník Metro ve stanicích Kobylisy a Ládví.
Házená je rychlý sport, který může připomínat basketbal, ale hraje se s trochu jiným míčem a na bránu s brankářkou. Na hřišti se mrštně pohybují vytáhlé hubené holky, ale i menší. „U házené není nutné být vysoký. Sama vidíte, že je to tady takový mišmaš. Nevybíráme si podle tělesné konstituce. Máme tu i ty silnější,“ vysvětluje Michaela Horská, starostka oddílu TJ Sokol Kobylisy II. Má přezdívku Mína.
Házená je taková komplexní. „Děti se učí skákat, běhat, házet, driblovat, ale i přemýšlet a vidět periferně. Těch postů je tam sedm, tak se každý někde může najít. My jen přemýšlíme, na co se kdo bude hodit,“ dodává Mína. Je to kolektivní sport, takže je důležité, jak osoba zapadne do kolektivu. „Přiznávám se, že máme v týmu i holky, které nejsou tolik talentované, ale jsou oblíbené. Mají dobrou pozici a hrají klidně až do žen,“ říká Mína.
Už v přípravce jezdí na turnaje po Praze. „Do konce listopadu máme šest turnajů,“ říká Kateřina Francová, maminka jedné z hráček. Vrcholem sezony je v květnu Šulcův memoriál v Plzni, kam se sjíždějí družstva z celé republiky, a Prague Handball Cup, největší turnaj v Evropě, kde se o Velikonocích střetávají týmy takřka z celé Evropy i Kanady či Hongkongu.
Na vedlejším hřišti začíná trénink mladších dorostenek. Zvědavě se ptáme i na jejich pokřik. „Hecni to!“ začíná první. „Dáme jim na prdel!“ odpovídá jednohlasně celý tým. Podle nich je na házené nejtěžší psychika. „Když se nedaří a máš nějakou krizi, je těžké se dokopat jít na trénink,“ přiznávají.
Kolik to stojí?
|
Tréninky dlouhé hodinu a půl mají třikrát týdně, ale ti nejmladší začínají se dvěma týdně. Fyzickými předpoklady jsou nebát se míče a umět běhat. Snaží se každé dítě zapojit co nejdřív. „Po druhém až třetím týdnu jde na turnaj. Chceme, aby hrálo a zažilo si atmosféru,“ říká Mína. Sledujeme malou Klárku ve fialovém dresu, která je na třetím tréninku a příští týden jde už na turnaj na Slavii.
„Profilujeme se tím, že to není jen dril. Moje dcera chodila na gymnastiku a tam se mi nelíbilo, že to byl jen dril. Trenéři byli hodně ambiciózní. Ale my si chceme házenou trochu i užít a nechceme to dětem zkazit hned na začátku,“ vysvětluje Mína.
V současné chvíli nabízí klub pro nováčky měsíc zdarma na vyzkoušení. Děti si na osmi trénincích vyzkouší, jestli je házená baví. Nováčci se mohou ale přihlásit v průběhu celého roku. „Přichází k nám holky i v pozdějším věku z jiných sportů, máme tu bývalou volejbalistku, plavkyni, basketbalistku a gymnastky,“ doplňuje.
Specialitou házené u starších ročníků je lepidlo na míč, které přišlo z Norska a Dánska. „U nás ho používají mladší a starší dorostenky. Nalepí se to na konečky prstů a umožňuje to líp držet míč,“ říká trenérka. Lepidlo lze umýt mýdlem, ale někdy jsou pořadatelé proti jeho používání, protože pak mají olepené stěny v hale. „Těžko si člověk zvyká na hru bez lepidla. Když jste celá zpocená, tak míč klouže. S lepidlem máte lepší technické střely. A holky s menšíma rukama nejsou schopný udržet míč v ruce bez lepidla,“ vysvětluje házenkářka Kačka.
A jaké jsou jejich vzory? Všechny mladší i starší se shodují na Kamile Kordovské, která započala svoji kariéru právě v TJ Sokol Kobylisy II. „Dotáhla to hezky vysoko. Byla pracovitá a je velký talent,“ shodují se holky, které se tu s ní ještě nedávno potkávaly. Druhým idolem je dlouhovlasý blonďák, dánský reprezentant Mikkel Hansen, který hraje v Paris St. Germain.