Jaké bylo vaše první setkání s Václavem Havlem?
Poprvé jsem se s ním setkala po nějaké premiéře. Seděly jsme s Aňou Geislerovou v Lucerně na baru a jako správné puberťačky jsme si utahovaly z hostů v naškrobených košilích. Najednou k nám přistoupil pan prezident s paní Dášou a chtěl vědět, čemu se stále chichotáme. Úplně jsme ztuhly. Ovšem jen na chvilku, protože touha zasvětit prezidenta do naši hry byla větší. A tak jsme mu vysvětlovaly pravidla hry mladých provokatérek, dost se bavil, jenže po chvíli k němu někdo přistoupil, ukázal na hodinky a bylo po legraci. Omluvil se, že musí odejít. Myslím ale, že se mu od nás dost nechtělo! A v tom nehledejte nic hloupě erotického. Měl rád a zajímali ho mladí lidé.
Havel@80 v LucerněV sobotu 15. října vystoupí 80 gratulantů na čtyřech pódiích. Návštěvníky čeká výstava a kniha Hele, Havel! sestavená z výběru více než 1300 unikátních a dosud nezveřejněných snímků od bezmála dvou set autorů. V prostoru kavárny a malého kinosálu se rozeběhnou filmové projekce ze života a díla Václava Havla Více na www.havel80.cz. |
Když jsem o několik let později s delegací filmu Odcházení objížděla republiku, nebyl už na tom zdravotně dobře, a tak zůstával doma. Vždycky jsme mu ale telefonovali a popisovali mu atmosféru. A on se vždy ptal: A jak reagovali mladí? Smáli se? Myslíte, že chápali? Tím mě bavil.
Mluví se o něm hodně. Na co se zapomíná?
To nevím. Stále ho objevuji. Je to zatím pro mě bezedná studna. Čtu jeho knihy, pouštím si jeho proslovy, rozhovory... Je pro mě inspirací i duchovním mistrem. V kuchyni nám visí jeho fotka a vždycky, když na mě padá chmura, tak na něj kouknu a řeknu si: Pche, co měl říkat on!
Co z jeho díla se vám líbí?
Jednou jsem od něj dostala knihu Stručně prosím. Ale v gruzínštině! Stále přemýšlím, co mi tím chtěl naznačit. Jako že moc mluvím? Nebo že bych se měla mrknout na Kavkaz? (smích). A to je Havel. Absurdnost. Poťouchlost. Rozhodně ale tuhle knihu mám od něj nejradši, protože ji mám i s věnováním.
Proč jste se zapojila do oslav v Lucerně?
Protože je to náš hrdina! A ti by se měli oslavovat. Připomínat si je. Chránit je a hýčkat. Jenom tak se objeví i další. Pokud budeme plivat na každého z nich a zesměšňovat ty, co se pokusili něco udělat pro naši zemi, tak se na to příště vyprdnou, sbalí si svých pár švestek a půjdou o zem dál.
80 gratulantů v LucerněMichal Ambrož & Hudba Praha, Bohdan Bláhovec, Jan Burian, Carton Clan, Circus Ponorka, Čokovoko, Jiří Dědeček, Dunajská vlna, Lenka Dusilová & Baromantika, Dagmar Havlová Ilkovičová a Ivan M. Havel, Bohdan Holomíček, Eva Holubová, Helena Houdová, Houpací koně, Jaroslav Hutka, Ille, Jablkoň, Miroslav Janek, Kieslowski, Kittchen, David Koller, Čestmír Kopecký, Krásné nové stroje, Jana Uriel Kratochvílová & Illuminatica, Andrej Krob, Květy, Lanugo, Milan Lasica, Laura a její tygři, Longital, Jiří Mádl, Máma Bubo, Vladimír Merta, Jan Hrubý & Ondřej Fencl, Monika Načeva, Michal Pavlíček a Pavel Bořkovec quartet, Neřež, Ondřej Němec, Noisy Pots, Ohm square, Petr Oslzlý, Oskar Petr, The Plastic People of the Universe, Plexis, Portless, The Prostitutes, PSH a Vladimír 518, Lucie Redlová, Republic of Two, Břetislav Rychlík, Fernando Saunders & friends, Andrea Sedláčková, Karel Schwarzenberg, Emma Smetana, Olga Sommerová, Zuzana Stivínová, Zdeněk Suchý, Tam Tam Batucada, Tea Jay Ivo, Jáchym Topol, Vlastimil Třešňák a Alo Trio Band, Magda Vašáryová, Táňa Vilhelmová, Vložte kočku, Dáša Vokatá a Oldřich Kaiser, Alexander Vondra, Zrní, Michael Žantovský, Živé kvety, Václav Havel & Ferdinand Vaněk. |
Na co se můžeme těšit?
Ještě nevím. Nechám se překvapit tím večerem. Přijde tam pozdravit nebo zahrát tolik skvělých umělců, že to by v tom byl čert, aby mě něco neinspirovalo! (smích)
Na jakých divadelních představeních Vás mohou naši čtenáři na podzim potkat?
Pokud upřednostňují představení k zamyšlení, mají rádi historii naší země a Boženu Němcovou, tak bych je pozvala do divadla Viola na Národní třídě, kde si u vína v útulném prostředí můžou vychutnat představení Neumí jinak než láskou. A nebo je zvu do La fabriky, kde hraju s Vojtou Dykem improvizovanou lovestory Bláznivý Petříček. Kdo vsází na jistotu, toho zvu do Dejvického divadla na Muže bez minulosti.
V televizi běží seriál Já, Mattoni. Jak vzpomínáte na natáčení?
Jako na sice velmi náročnou, ale krásnou práci. U které jsem měla možnost obléknout na sebe opravdu historické kostýmy, ne žádné nově ušité napodobeniny. Viděla jsem nádherná místa, včetně různých zámků a šlechtických sálů. A setkala se se skvělými lidmi jako je režisér Marek Najbrt nebo David Svehlik. S ním jsem se sice před kamerou furt hádala a prala, ale za kamerou jsme byli jak dva beránci, co furt vymýšleli nějaký srandičky. Vidíte, film je jen iluze. (smích)