Zkoumání holokaustu se škola věnuje už několik let. Například Jiřího Bradyho tak znali její žáci dávno před tím, než vstoupil do širšího povědomí při aféře s neudělením státního vyznamenání.
O životě Pavla Liona, který byl jako dítě v terezínském ghettu, ale neměli studenti pražského Gymnázia Přírodní škola zpočátku téměř žádné informace.
„Věděli jsme jenom to, že tam byl ve svých přibližně dvanácti letech redaktorem ilegálního časopisu Rim Rim Rim,“ říkají dnes jen o něco málo starší Tomáš Kudláček a Matyáš Bureš.
Jejich škola se už několik let podrobně zabývá holocaustem, zejména v Terezíně. S nápadem na vytvoření projektu přišli studenti gymnázia s několika učiteli poté, co ve městě narazili na časopisy, které tam v době protektorátu vydávali židovští teenageři.
„Při pátrání po Pavlovi jsme na webu Holokaust.cz našli jen strohé údaje s datem narození, transporty a údajem, že zahynul. Byla tam ale i poslední adresa bydliště v Praze,“ doplňuje Kudláček.
U záznamů jeho matky Růženy našli i číslo popisné a orientační. Ulici pak vyhledali na protektorátní mapě a porovnali s mapou současnou. Vyšla jim z toho Sokolovská ulice 86/97.
Chlapci odhalí pamětní desku
Škola se s bytovým družstvem, které dům vlastní, domluvila na instalaci pamětní desky Pavla Liona. Peníze na její výrobu získali z dobrovolného vstupného na školních divadelních představeních. Odhalí ji v pátek v 16:30 hod.
Pavel Lion
|
„Na odhalení desky škola pozvala i pětaosmdesátiletého Ericha Spitze, jednoho z mála, kteří terezínské ghetto přežili. Přijede až z Paříže,“ potvrzuje Bureš.
V jejich školní divadelní hře má Spitz přezdívku Špulka, protože byl schopný pomocný elektrikář. To ho zachránilo od transportu do Osvětimi. Po odchodu z Československa v roce 1957 se ve Francii stal uznávaným odborníkem v oboru elektrotechniky. Na svém kontě má téměř stovku vynálezů a patentů.
Žáci pátrali také po životě Pavlova otce Bedřicha Liona. O něm se matka v jednom z dopisů zmiňuje, že odjel do zahraničí. Jestli za prací či z jiného důvodu, není jasné.
„Doufali jsme že v oddělení Národního archivu o něm něco najdeme, ale zrovna tato část byla vytopena při povodních a listiny poškozeny,“ říká Bureš.
Studenti natočili desítky rozhovorů s pamětníky, jsou na webu
Studenti ze sekundy mají ale další plány, jak získat nové informace o chlapci, jehož život podle dokumentů končí datem 12. října 1944 a transportem z Terezína do Osvětimi.
Škola se v rámci jednoho z projektů Terezínské štafety nazvaného Vedem snaží pokračovat v práci terezínských chlapců. V současné době spolu s městskou částí Praha 7 uspořádala putovní výstavu, kterou je možné si prohlédnout až do 18. listopadu ve 2. patře budovy Úřadu městské části Praha 7. Potom se expozice vydá do dalších míst republiky.
Několik desítek dokumentárních filmů studentů školy se vzpomínkami přímých účastníků terezínského ghetta je umístěno na YouTube. Kromě jiných tam je možné vidět i příběh Jiřího Bradyho.