Zamčené skleněné dveře, nápis Jinonice přeškrtnutý červenou páskou, nikde ani živáček. Tak to nyní vypadá kolem výstupu z této stanice metra na lince B dva měsíce po jejím uzavření.
„Když stanici v lednu uzavřeli, zákazníků ze dne na den rapidně ubylo,“ říká Robert Nedvídek, který jako novodobý Robinson sedí sám celý den v trafice přímo u metra. Doby, kdy se mu tu dveře netrhly, jsou dávno pryč a ostatní prodejci včetně veřejného WC vedle trafiky zavřeli. Nedvídek však stále čeká na pár věrných zákazníků, kteří mu zůstali. „Už aby to tu opravili a vše bylo jako dřív,“ dodává Nedvídek.
Sedmiměsíční rekonstrukce stanice, kterou si vyžádaly hlavně masivní průsaky vody, ovlivnila nejen místní podnikatele, ale také starší obyvatele Prahy 5. Věra Kotíková, která bydlí hned vedle zastávky Jinonice, v ulici Puchmajerova, tak musí při svých pravidelných cestách na Smíchov ujít s těžkými taškami desítky kroků navíc na autobus.
Důchodkyně Hana Rošická, která sem jezdí ze Spořilova za dcerou, zase musí střídat dopravní prostředky jako ponožky. „Stodvacetpětkou na Smíchovské nádraží, pak metrem na Nové Butovice, tam otočka a šup busem do Jinonic,“ kroutí hlavou Rošická.
Čtěte více Slavnostní zahájení provozu linky B metra 2. listopadu 1985 ve stanici Náměstí Republiky. |
Abyste se mohli do Jinonic dostat třeba z centra, musíte jet autobusem 153 z Knížecí, nebo 137 a 149 z Nových Butovic. Tohle řešení se zprvu nezdálo mamince Haně Blažkové. „Nakonec jsme si zvykli. Jen manžel musí jezdit do práce o čtvrt hodinky dřív. Na Smíchově se busy často štosují,“ vysvětluje Blažková.
Kdo ale uzavření Jinonic schytal podle místních nejvíce, jsou studenti tří fakult Univerzity Karlovy, které se zde nachází. To potvrzuje i studentka Tereza Nikolímová. „Jezdí nás sem spousta, tak nám rekonstrukce komplikuje život. Já už sem naštěstí kvůli povinnostem nemusím tak často,“ říká Nikolímová.
„Mně to zas tak nevadí. Tak sem holt jedu o chviličku déle,“ dodává student filozofie Vojtěch Frajták.
Jinonice bez metra
|